- Inzerce -

Mooncup Accident: Drill Is Gone

Mooncup Accident pro svůj třetí titul, třetí kazetu, zatím nejpodrobněji specifikovali a zveřejnili svůj žánr či koncept, konkrétně jako menstruační blues vrácené zpět do rukou otroků. V praxi jde samozřejmě o poctivou porci noise, ale s nekompromisní poetikou i světonázorem navíc jako se zábavným i poučným interpretačním návodem.

Chuchvalci analogových ruchů se prodírají zkreslené a deformované vokály obou aktérů smíšeného dua a nějakého elektrifikovaného obskurního strunného nástroje – může jít o kytaru ale i o něco samodělného, blues prý přeci začíná už od jediné rozladěné struny. Výsledné vyznění je poměrně postkatastrofické, ale sémantického dění je tu ovšem také požehnaně. Základní mantra úvodní titulní skladby – bluesová parafráze Drill is gone – je toho typu, že může oslovit za jistých podmínek každého, zde se však na formální úrovni testují hranice jeho samotné sdělnosti. Tak to jde přes různé bizarní modelové situace, až se před námi v závěru alba pokusí tantricky meditující Kristina Láníková a hysterický kytarista K!amm porovnat svůj entuziasmus v závěrečné litanii No Rythm No Pain.

V celku jde myslím o zatím nejkoherentnější a zároveň nejzábavnější album této formace. Dobrodružně neperiodická struktura všech skladeb funguje jako asociační stroboskop. Psychedelických zážitků tu pro nás a naše domácí magnetofony namíchali Mooncup Accident opravdu dost. Za emblematický si ale každý posluchač může prohlásit až některý z těch svých. Ale jako na ochutnávku si například můžeme všimnout toho tak zvláštně zmutovaného ženského vokálu na konci Become a Trailer Trash, že si lze snadno představit, že ho vyluzuje spíše malinko líně porozevírající se vagína, z níž vykukuje jakoby s nedbalou elegancí přežvýkáván koneček zastřižené stopky menstruačního kalíšku.

 

Mooncup Accident: Drill Is Gone

KLaNGundKRaCH (https://klangundkrach.net)


Poselství Maurizia Bianchiho

Rozhovor k dnešním sedmdesátinám otce italského industrialu.

Laboratoř MusicOlomouc

Ohlédnutí za festivalem, který přenáší instituci hudebních salonů do kontextu hudby 21. století.

Hermovo ucho – Exotika

Noise, drone, ambient, free jazz, psychedelic, traditional music, free improvisation, ritual industrial, black metal, esoteric tribal. Nač tolik pojmů a matoucích škatulek, když by jednoduše stačila „aktuální hudba“ či „hudba bez hranic“?!

Když StB ztvárňují trubka a housle

Odosobněné i intenzivně lidské v představení o Josefu Toufarovi s hudbou Slavomíra Hořínky.

Mám rád nebezpečná ticha

Rozhovor s Helmutem Lachenmannem.

Nekonečné zúžování možností

Rozhovor se skladatelem a klavíristou Markem Keprtem.

Hromadné zmrtvýchvstání

Maria W Horn a Sara Parkman představily v rámci festivalu Alternativa svůj společný projekt Funeral Folk.

Planeta Eraserhead

Performativita hluku v lynchovském projektu Xiu Xiu.

Zkouška sirén – Kam pro písně?

Staré a nové cesty ke zlidovění.

Zvuk a čas bez významových nánosů

Přitáhnout umělce formátu Klause Langa doprostřed Žižkova se nedaří zas tak často. Miroslavu Beinhauerovi a Atriu Žižkov se to povedlo a využili tuto příležitost naplno.