Druhé album vydal slovenský label HevHetia nitranskému triu Ne:Bo:Daj. Zove se Leter to develoter, což je nápaditá slovní hříčka, mimo jiné upozorňující na nevybíravé způsoby mnohých developerů. Proto je na obalu fotografie staveniště Twins City v Bratislavě, jakési Ground Zero po zbourané Káblovce. Titulní kompozice, ale s použitím výrazu developer, je pak melodramem na text básníka Michala Habaje, který s obrovskou intelektuální vervou apeluje na imaginárního developera jako na člověka asociálního, duchovně okoralého a bezcitného. Bezmála šedesátiminutové album proto vykazuje koncepční tvar, ačkoli je hudebně různorodý. Je rozděleno (ač v podobě CD) na stranu A a B, jež rozdělují 16 tracků přesně na polovinu; ta první je více autorsky písničková či s adaptacemi lidových písní, druhá přináší díla nebo aranžmá jiných skladatelů, včetně jejich hostování na nahrávce.
Ne:Bo:Daj tvoří Jana Ambrózová (zpěv, housle, citara), jinak etnomuzikoložka specializující se na tradiční instrumentální hudbu Slovenska, experimentální skladatel a performer Julo Fujak (klavír, zpěv, baskytara, kytara, zvukové objekty, rádio) a akordeonista Andrej Pleštinský, hrající na italský bajan. Oproti debutu se nové album vyznačuje radikálnějšími průniky do soudobé vážné hudby, včetně cageovsky aleatorní, přičemž ona dráždivá a mnohdy neuchopitelná směs abstrakce, dada, surreálna, volné improvizace a písničkářství zůstala pochopitelně zachována. Naopak, hudba tria je tady skutečně bezbřehá, prosta jakékoliv stylizace a úlitby většinovému posluchačskému vkusu. Přitom album drží pohromadě, působí sevřeně, není to kočkopsí dort, po němž by bolelo břicho… respektive uši.
Vedle Fujakových písní na různé texty (Klebeta, Nesmelo, Doživotie v koši, Kostolní myš, Bielučká) zpívaných z větší části autorem a vyznačujících se výrazovou amorfností, jež do sebe dokáže vstřebat cokoli (třeba punk nebo hammelovský popěvek), zazní jedinečně uchopené slovenské lidové písně (Není dobré, Hore slnko, hore). Jejich baladickou zpěvnost umí Ambrózová povznést nad všednost, obyčejnost, a přitom ji zachovat upřímnost a syrovost; nemluvě o instrumentaci, ta je vskutku objevná! Jenže trio se pustilo i do Charlese Minguse – na jeho slavnou pecku Goodbye Pork-Pie Hat vystačili s klavírem, bajanem, rytmickým bubnem a sytým ženským zpěvem (s textem Joni Mitchellové; ta totiž v roce 1979 natočila album Mingus jako poctu tomuto jazzovému géniovi).
Oné pestré sevřenosti, respektive sevřené pestrosti napomáhají samozřejmě hostující autoři a interpreti. V již zmíněném Listu developerovi do svižné hudby, zašpiněné industriálními zvuky, recituje vlastní text Michal Habaj. Kompozice Ivana Achera Na sluncích plátna (s českým textem J. A. Komenského) mně osobně evokuje hutný zvuk švédské ethno-rockové kapely Hedningarna; může za to Acherova elektronika, včetně zlomených beatů. Slovenská legenda, konceptuální umělec a skladatel Milan Adamčiak přispěl hned dvakrát. Transfigurazioni pre rozne nástroje byla vytvořena podle jeho grafické partitury; vedle autorova úvodního slova zde hostuje kytarista Ondrej Veselý. Ve Fujakově zvukové koláži On Cage with AA pak pronáší slova vyznání (anglicky i slovensky) ke svému guru Cageovi; navíc se zde ozývají notně zahušťující digitální bicí americké perkusionistky Amy Knolesové. Elektroakusticky minimalistický výlet vzhůru, Kozmická elégia, je poznamenán elektronickým kouzlením autora Jána Boleslava Kladiva. Album vyvrcholí vokální polyfonií Hymnus za zlyhávajúcu lásku Martina Burlase s doprovodem rádiových vln a šumů.
Ne:Bo:Daj: Leter tu develoter
HevHetia (https://www.hevhetia.com/Hevhetia)