ReR Megacorp (www.rermegacorp.com)
Trio klavír, kontrabas, bicí, to nezní zrovna vzrušivě, že? Alespoň na mě tahle sestava působí dosti kavárensky. Ne však v případě australského tria The Necks, jehož šestnácté album přednedávnem vyšlo u britského kolosu alternativní hudby, Cutlerových ReR Megacorp.
Klavírista Chris Abrahams, kontrabasista Lloyd Swanton a bubeník Tony Buck si za čtyřiadvacet let existence vytvořili společný jazyk měnící prostou improvizaci v cosi vyššího: intuici. Swanton je nejen basista, ale i skladatel, Abrahams člen nejedné kapely a Tony Buck… to je ten, který hraje s každým, naposledy jsme jej v Čechách, myslím, viděli s Hautzingerovou sestavou Regenorchester XII a bylo to něco. Každý hráč do Necks vnáší odlišné ingerdience. Abrahams jazzovou solidnost, Swanton zájem překračovat improvizační formát směrem ke (spontánní) soudobé kompozici, Buck univerzálnost a hračičkovství, s nímž neúnavně hledá nové a nové techniky hry na bicí. Jeho sólové sety s bubny a elektronikou nejsou dynamičností a plností zvuku nepodobné těm, které předvádí Pavel Fajt, i když jsou mnohem víc free.
Dvěma dlouhými, téměř dvaadvacetiminutovými kusy novinky Mindset Necks navazují na předchozí kolekci Silverwater. Slyšet je to především ve zběsilé Rum Jungle, husté džungli vzájemně se proplétajících rytmů hraných tempem evokujícím zběsilý úprk pralesem… nechybí ani stroboskopický efekt světla probleskujícího mezi vzad ubíhajícími kmeny. Opravdová lahůdka a láska na první poslech.
Vztah k Daylights se upevňuje pomaleji – jde o neokázalé nabalování motivků do poměrně řídké výsledné struktury. Zní tu, poměrně netypicky, hodně elektroniky a hammondky, chvílemi si ucho vzpomene třeba na Supersilent. Necks ale nemají jejich bigbítový nápřah, když na ně přijde chuť dělat nářez, jsou tak nějak divošštější i intelektuálnější zároveň. Takhle napsáno je to možná oxymóron, v řeči hudby to ale opravdu je možné.
Obal tohoto alba se až neuvěřitelně podobá obalu posledního cédéerka tuzemských noiserů No Pavarotti: stříbrné kachlíky. V případě No Pavarotti zachvístané, na obalu Necks dokonale vypíglované a pyšnící se dokonalostí své geometrie. Některé náhody jsou opravdu podivuhodné. Vem to nešť a k věci: Mindset je pro mě deskou roku!
