- Inzerce -

Obscure Records

Ubu web, neustále se rozrůstající archiv textových a audiovizuálních materiálů týkajících se avantgardního umění, má na léto pěkný nový přírůstek. Deset alb, která původně vyšla na značce Obscure Records Briana Ena. Značka za pouhé tři roky své existence (1975–1978) podchytila kořeny britského pohledu na hudební minimalismus a formující se ambientní hudbu. Vedle Enovy slavné nahrávky Discreet Music a raných počinů Michaela Nymana tu najdete hudbu Gavina Bryarse (slavné dílo The Sinking of the Titanic i málo známou operu Irma), Penguin Café Orchestra, Harolda Budda, Johna Cage nebo spolupráci Davida Toopa s konstruktérem nezvyklých hudebních nástrojů Maxem Eastleym. Hudba z Obscure Records je zároveň experimentální i sentimentální  a i díky této kombinaci prošlápla důležitou cestičku, na niž pak mnozí navázali.

Soukromý tip: John White – Drinking And Hooting Machine. Zde v nové interpretaci:





Zkouška sirén – Kam pro písně?

Staré a nové cesty ke zlidovění.

Zvuk a čas bez významových nánosů

Přitáhnout umělce formátu Klause Langa doprostřed Žižkova se nedaří zas tak často. Miroslavu Beinhauerovi a Atriu Žižkov se to povedlo a využili tuto příležitost naplno.

Most mezi dvěma světy

Žádná vanilka a žádná komfortní zóna v hudbě Hümy Utku.

Hermovo ucho – Art of Duo

Konfrontace jako modus operandi, naslouchání kozíma očima a další zprávy z Tokia.

Ensemble Terrible deset let na scéně

O studentském tělese, které je zároveň intermediální platformou.

Michal Kořán: Endemitní modrá ještěrka

Od xeroxu a propisotu k bandcampové knihovně. Rozhovor se stočí i k přednostem sluchátek a důležitosti vypalování alespoň malého počtu CD-R.

Zkouška sirén – hudba z rukavičky

Technologické ambivalence Laetitie Sonami

Slzy jsou v pořádku…

S Ondřejem Skovajsou o romských písních a projektu Giľora.

Operní pocta „odlišné“ prominentce

V díle o tíživém osudu Rosemary Kennedyové otevírají tvůrkyně důležitá témata, které akcentují zvukově atraktivní hudební složkou.

Ostravské objevování hudby dneška i nových prostorů

Třinácté bienále, dvacet let Bandy, nejdelší koncert „pouhých“ 480 minut, urbex i minimaraton.