Sbírání bootlegů – pirátských alb není vzhledem k jejich většinou pofidérní pro každého. Pokud si ale někdy chcete poslechnout japonské Les Rallizes Dénudés, nezbývá vám nic jiného než se s ní smířit. Tahle skupina totiž funguje poněkud jinak, než bývá zvykem: koncem šedesátých let vznikla v radikálně levicových divadelních kruzích a její vystoupení připomínala warholovskou show Exploding Plastic Inevitable – zpěvák a kytarista Takeshi Mizutani ostatně miloval zpětné vazby a hlukové stěny druhého alba Velvetů a debutové desky tria Blue Cheer. První studiové nahrávání Rallizes dopadlo tak katastrofálně, že se Mizutani rozhodl do studia již nikdy nevkročit a na všech koncertech nadále hrát uzavřený repertoár několika písní s repetitivními riffy, nad nimiž divoce čaroval hlasem a kytarou. Když se baskytarista Rallizes Moriyasu Wakabayashi 31. března 1971 spolupodílel na únosu letadla do Severní Koreje (čeští rockeři jistě vzpomenou na seriálové Mimikry a olympikovskou perlu Únos), uzavřel se paranoiou stíhaný Mizutani do izolace a několik let vycházel ze svého bydliště pouze na nejnutnější nákupy. Kult Rallizes ale rostl a Mizutani s nejrůznějšími doprovodnými hudebníky začal na přání oddaných příznivců sporadicky vystupovat. Každý koncert byl nahráván a početná diskografie bootlegů nejrůznější kvality se jednou stane jediným odkazem jedné z nejneobvyklejších skupin v dějinách rocku.