Pelikán/Ruinu: Hortus Conclusus
KLaNGundKRaCH (https://klangundkrach.net)
Ruinu/Fusiller: Sticky Magic/Police Fantôme
Blood In The Boat Records (https://bloodintheboat.blogspot.cz)
Z aktivit stále činorodého pražského teamu KLaNGundKRaCH vzešly tentokrát dvě splitové kazety. První z nich, Hortus Conclusus, zveřejňuje na své první straně poprvé sólové nahrávky Patrika Pelikána, jehož hra na saxofon a práce s elektronikou byla doposud součástí především tria Ruinu. Jeho půlhodina je podle tiskové zprávy složena ze čtrnácti kusů, v nichž jsou předvedeny různé způsoby snímání hry na saxofon a její další úpravy pomocí rozličné elektroniky, lze ji ale vnímat i jako celek, jehož základním pojítkem je Pelikánův expresivní projev. Jeho špinavá zajíkavost zůstává nosná za jakýchkoliv okolností, ať už projde mikrofonem omezené kvality (včetně té nejomezenější diktafonové), nebo i když ve výsledné nahrávce zní spíše jím rozeznělá nestandardně zapojená vazbící elektronika. Pelikán se zde ukazuje jako sebevědomý samorost, který si našel vlastní cesty k vyjádření ke kontextu mezinárodního dění na improvizační scéně.
Na druhé straně téže kazety se již setkáme s celou sestavou Ruinu (s Pelikánem také Jan Klamm a Ondřej Parus), tedy konkrétně s koncertní nahrávkou z jejich pražského předskakování noisové veličině Wolf Eyes v roce 2010. Zde je možné se pro změnu nabažit rozličných zvukových poryvů s delším průběhem, od ambientně halených meditací až ke sténajícím, šumícím či pulzujícím vazbám. Zvuk jako z koupelny, v níž však zřejmě vše jiskří pod vysokým napětím.
Celek Sticky Magic na druhé kazetě vydané Klammovým „odštěpným závodem“ Blood In the Boat ukazuje, že Ruinu loni vyrazili také k podstatně svižnějšímu a expresivnějšímu výrazu. Do zmiňované koupelny pod proudem náhle omylem vkročil nic netušící člověk… Tento živák z akce 4+4 dny v pohybu skáče z razantních elektronických zvuků k vokálním frázím či skřípavým saxofonovým vstupům podstatně rychleji. Všechno to dění přitom násobí pro tento klan typické stylotvorné efektové ozvěny, v jejich zdánlivé zasněnosti se však odehrávají nečekaná dramata. S nimi je na druhé straně této kazety postavena do kontrastu nahrávka Police Fantôme francouzského projektu Fusiller, za nímž stojí Jonathan T známý svým labelem Tanzprocesz a působením v duu Opera Mort. Radikálnost Police Fantôme spočívá především v neočekávatelných délkách dávkovaných zkreslených smyčkách, dynamických skocích a frekvenčně rozbitém vokálu. Zvukově je Fusiller zřejmě přímočařejší, v neuchopitelnosti celkové formy jeho tracku se však skrývá možná o to více témat k rozjímání o možnostech soudobého hudebního myšlení.
Sebejistota, s níž tato parta lidí neúnavně pracuje, je nadmíru inspirativní a zaslouží si jakoukoliv zpětnou vazbu, třeba jen koupí zde probíraných nostalgických médií, jejichž obsah lze pro orientační poslech najít zde.
