- Inzerce -

Peter Eötvös – zítra, pozítří a popozítří

Česká filharmonie trochu překvapivě nabízí v první květnový týden – tedy zítra, ve čtvrtek a pátek – tři večery za sebou program ze skladeb mladších padesáti let. Melodien Györgye Ligetiho jsou z roku 1971 a nabízí bludiště proplétajících se melodických linií. V letech 1973–1983 vznikla Třetí symfonie Witolda Lutosławského využívající v některých pasážích takzvané omezené aleatoriky – tedy techniky, kdy jsou některé parametry hudby ponechány na okamžitém rozhodnutí hudebníků a výsledek se při každém provedení liší, ačkoliv celková forma díla zůstává zachována. Hlavním tahákem koncertů ovšem bude kompozice Speaking Drums Petera Eötvöse, zároveň dirigenta celého programu. Skladba byla napsána v letech 2012-2013 pro mladého hráče na bicí Martina Grubingera, který ji také v Praze provede, a vychází ze slovních hříček ve zpracování básníkem Sándorem Weöresem. Bubeník je zde zapojen též jako recitátor a podle instrukcí v partituře putuje po scéně od nástroje k nástroji. Martin Grubinger v Praze vystoupil v roce 2008 na festivalu Struny podzimu a již tehdy ukázal, že v jeho podání může i hudba Iannise Xenakise znít trochu jako samba. Není divu, že Eötvösovu skladbu pojímá rovněž jako energickou show.

 

Na programu původně byla ještě Eötvösova skladba zeroPoints, která byla nakonec vyškrtnuta. Tak si ji můžete poslechnout zde:


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.