Slovenský akordeonista tentokrát skočil do tmy, aby vynesl na světlo izraelskou hudbu toho nejsoučasnějšího obsahu.
Vskutku, toto nové, v pořadí šesté Katinovo album pro label Hevhetia, je nesmírně zajímavé. Ostatně již předchozích pět titulů se mohlo pyšnit neméně objevným repertoárem; vedle osvědčených jmen jako Dmitrij Šostakovič, Mauricio Kagel, Sofia Gubaidulina, Luciano Berio, Magnus Lindberg, Arvo Pärt a John Cage se na nich objevili kupříkladu Jozef Podprocký, Edison Denisov, Salvatore Sciarrino či Arne Nordheim (toho mimochodem obdivoval Frank Zappa). Navíc úroveň Katinovy akordeonové hry je na světové úrovni. A je tak ve světě i vnímán. V roce 1996 se stal vítězem soutěže Coupe Mondiale C.I.A. a laureátem soutěží ve Francii, Dánsku a Švýcarsku. Po absolvování bratislavské VŠMU studoval Katina na Hudební akademii Carla Nielsena v dánském Odense, kde pod vedením prof. Owena Murraye v roce 2001 s vynikajícím prospěchem ukončil studium specializované na interpretaci soudobé hudby. Později pokračoval v doktorandském studiu na VŠMU. V roce 2017 vedl mistrovské kurzy akordeonové hry na Královské hudební akademii v Londýně a přednášel na Hudební akademii Franze Liszta v Budapešti. Mimo čilou koncertní činnost působí Katina jako pedagog na Konzervatoři Jozefa Adamoviče v Košicích.
Album s izraelskou soudobou hudbou pro akordeon obsahuje na ploše bezmála sedmdesáti minut sedm skladeb šesti autorů. Nedílnou součástí kompozic je elektronika, jež buď metamorfuje zvuk sólového nástroje, nebo tvoří vlastní zvukové vrstvy. Každá ze skladeb je jedinečným hudebním světem. Už proto, že kromě v Izraeli již narozených autorů zde figurují skladatelé, kteří do židovského státu přišli odjinud. Co ale všechny spojuje stejnou měrou, je pro mnohé posluchače možná nečekaná avantgardnost, mnohdy až nelítostná, tito skladatelé totiž nejsou omezeni žádnými náboženskými či jinými mantinely.
Album otevírá kompozice Ourobos, již napsala Talia Amar-Krim (nar. 1989), autorka, jež nyní žije v USA a sbírá jedno ocenění za druhým. Ostatně studovala i v New Yorku, a to tvorbu elektroakustické hudby, kde byl jejím pedagogem slovutný Mario Davidovsky (1934-2019). Název kompozice odkazuje ke starodávnému symbolu, hadovi nebo drakovi požírajícímu svůj vlastní ocas, symbolu spojovanému s alchymií, gnosticismem a hermetismem. Hudba tudíž nepostrádá mysteriózní atmosféru, nechybí ale ani naléhavost a zlověstné ataky osudovosti.
Původem Litevec Oleg Bogod (nar. 1975), v Izraeli žijící od roku 1996, je vskutku zajímavým hudebním tvůrcem. Žák legendárního freejazzového pianisty Vjačeslava Ganělina se kromě soudobé vážné hudby pohybuje s bravurou i na scéně volné improvizace a je členem souboru Tezeta, fúzujícího jazz s etiopskou hudbou. Jeho skladba Zoom In / Zoom Out představuje vzrušující výlet do světa zvukových a technických možností akordeonu. Časté střídání motivů, nálad, emocí i ticha, jež se vzdalují i přibližují, drobí či narážejí do sebe, občas přeruší lidský hlas, který i zazpívá, ale je v něm strach, fatálnost. To vše se posléze slije v uceleně hutný proud plný vnitřních svárů a znejistění.
Gruzínka Hana Ajiashvili (1972) emigrovala do Izraele v roce 2001. Na Katinově albu je zastoupena kompozicí When the Time Is Stillness. Skutečně zde panuje ticho, vzduch nasávaný a vysávaný akordeonem, jen lehce protkaný perkusivními údery. Alespoň do té chvíle, než vyhřeznou extrémně brutální klastry. Ty se střídají s mikrotonálními plochami na hranici ticha. Jsou silně nervní, tudíž zneklidňující, ale jaksi podprahově. Čas je jako klid – plný kontrastů v naší mysli.
Shai Cohen (1968) je žánrově podobně jako Bogod široce rozkročený, kromě volné improvizace a soudobé hudby bývá ponořen do různých podob elektronické hudby. Jeho skladba Ancient Script II. je postavena na industriálních zvucích a vzletných melodiích, na odlehčenosti i zatěžkanosti, kdy se výrazová verva střídá s dýchavičnou odevzdaností.
Původem uruguayský, od roku 1974 v Izraeli usazený skladatel Ruben Sroussi (1959) se nechal inspirovat španělskou poezií. Titul jeho skladby Todo pasa y todo queda… (čili Všechno plyne, všechno přetrvává…) je úvodním veršem jedné básně ze sbírky Campos de Castilla Antonia Machada (1875-1939). Skladba se vyznačuje spoustou (ne)hudebních prvků, včetně zvuku akordeonových knoflíků, úderů rukou do korpusu nástroje či tření předmětů o jeho měch, o srdce nástroje. Perkusivní efekty se tu mísí s mikrotonálním výrazivem, vyšší rejstříky se střetávají s hlubokými. Hustě prokrvený výraz se střídá s fatálními ozvy.
Netta Aloni (1945) je generačně nejstarším izraelským skladatelem přítomným na albu. Mimochodem vystudovaný psychoanalytik je tu představen třívětou kompozicí Breathless. Úvodní věta (scene 1: childhood breeze) je lyrická, nostalgická, avšak též s náznakem předzvěsti něčeho tíživého; její zvukomalebnost je přirozená, bez zásahu elektroniky. Druhá scéna (bellowstrain) je sycena kontrastem mezi něžným smutkem a divokými vzruchy. Je přímočařeji rytmická (evokuje jedoucí vlak), ale zároveň též melodicky nesmírně vzletná. Závěrečná scéna (screaming) se vyznačuje vypjatou expresivitou, jež notně zneklidňuje, až drásá. V závěru se jekot mění už jen v povzdech.
Posledním trackem alba je titulní skladba již jednou zmíněného Shai Cohena. A Leap Into the Dark se vyznačuje široce rozmáchlým zvukem, který se rozpíná nad nepřetržitou kaskádou tremola, vytváří tak dojem orchestrálního tutti. Ovšem to nebránilo autorovi a poté ani interpretovi ponořit se až někam za zvuk, aby se pak vyjevily náznaky melodií a minimalistický tep.
Také srdce posluchačovo tepe okouzlením a vzrušením.
Peter Katina: A Leap Into the Dark (Israeli Contemporary Music for Accordion)
Hevhetia (https://www.hevhetia.com)