Peter Machajdík: The Immanent Velvet

  

Peter Machajdík: The Immanent Velvet

Azyl (www.machajdik.de, www.azyl.sk)

Distribuce: http://machajdik.weebly.com/eshop.html

 

Slovenský, potažmo již řadu let německý skladatel Peter Machajdík je schopen postmodernistickou změnu paradigmatu uchopit po svém a vracet se k téměř preromantickým motivům i poetice dotýkající se fenomenální potažmo paraprimitivistické hudby typu Erika Satieho až ke skřípajícím seancím bez použití konkrétních nástrojů. Jeho nejnovější opus The Immanent Velvet se vznáší v tomto duchu s opravdu sametovou něžností a noblesou non plus ultra. Pro zaryté avantgardisty až možná příliš rozněžnělé, ale chyba lávky.

Každý motiv má svou ohebnost a přes jedinečnou interpretaci zejména pianisty Fera Királyho nabízí všem případným dalším  hráčům obrovský prostor k sebevyjádření. První sentence, která mě napadla je, že je to hyperromatismus v andělské děloze, čemuž sice nejvíce odpovídá skladba Dreamy Angel, ale tenhle princip se vine jako červená Ariadnina niť celým dílem, i když konkrétně v tomto skvostu  kulminuje v dokonalém souznění s basklarinetem Guida Arbonelliho. Jemná dynamika se zde střídá s funkčními zámlkami i jakoby školskými preludii pro náročnější posluchače a studenty. Je to niterné vyznání, kde výraz imanence není jen jakýmsi módním nebo kultovním slovem, ale výchozím bodem. Kytarová seance Silent Wanderings v podání Ondreje Veselého je zastaveníčkem pro intelektuální nikoliv však přeilektualizované dívky pod letním balkónem. Do lůna všech věcí se Peter vrací orchestrální kompozicí Inside The Sleeping Carpels, kde hraje prim harfa Florandely Sacchi a violoncello Piero Salvatoriho, ale vše dokonale „domalovává“ Ján Poschl Yoth Orchestra pod taktovkou Anity Mirossayové.  Minimalisticky glassovkou poetikou je pak poznamenána v nejlepším slova smyslu skladba The Namah Theme ve skvostném provedení pianisty Dušana Šujana. Zvláštní kapitolu pak tvoří závěrečné kontraoratorium Karma s klavírními břinky, kde se jednotlivé spíše promluvy potkávají s údery na klávesnici a vytvářejí tak organický chaos odrážející nejednoznačnost tohoto světa. Harmonie snoubící se s rozpolceností nikoliv skladatele, ale jeho vnímání kontroverzí dané reality.