Nová deska mělnické formace Postižená oblast je opět o notný kus vyzrálejší. Nadále rozvíjí kapelní estetiku na poli potemnělé rockové alternativy a psychedelie čerpající ze sfér hnutí Rock in opposition či německého krautrocku, plněné do surových hudebních forem.
Minulá deska Rubato (Polí5, 2014) je příběhem o přijímání nového živlu v kapele – nového frontmana Filipa Jakše, známého též z projektů Asstma, noAR+is+, Degtukas či Němý mluvčí. Nynější repertoár je pozitivním sdělením o tom, jak již tato sestava srostla v jeden sebejistý celek, který je zkrátka radost poslouchat.
Ostinata budou zajisté patřit k nejvýraznějším domácím rockovým deskám tohoto roku. Kapela jí pečlivě vypiplala po všech stránkách. Na prvním místě to je rozhodně velice silný textový materiál, který i z bookletu učinil čtivou básnickou kolekci. Množství zpracovaných autorů se oproti Rubatu rozrostlo, výsledek je však mnohem integrovanější a strhující od prvních veršů Helmuta Heissenbüttela (v překladu Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala), o tom, že i kdyby byli všichni stejní nebo téměř stejní, zůstává každému dost síly udělat něco mimořádného. Jak emblematické pro toto album.
V instrumentální stránce došlo spíše ke kosmetickým úpravám. Filip Jakš zjednodušil a řekněme zprůzračnil svou elektroniku, od samodělných elektronických perkusí přešel více ke klávesám a citlivému samplingu terénních nahrávek, to vše ale především ve prospěch hry na elektrifikovaný fagot. Bubeník Pavel Malý začal více pracovat také s efekty i beaty ve svém Kaoss Padu. Mnohem větší posun lze ale sledovat v rovině kompoziční a aranžérské. Kytarové riffy Martina Rejška hnětou detailní rytmy i neokázalé hlukové plochy a jejich souhra s pregnantními frázemi baskytaristy Michala Prasličky a s pestrou elektronikou vytváří hudební labyrinty v nichž posluchač rád znovu a znovu zabloudí. Všechno se děje v poeticky zašpiněném efektovém či elektronickém hávu, z něhož je cítit rukopis Tomáše Procházky alias Federsela, který se podílel na mixáži většiny skladeb.
Hlasově Jakš kombinuje často různě efektovanou existenciálně zabarvenou deklamaci, extatický řev, ve skladbách Šakal v deseti řádcích či Krajina se ale změní v rozervaně zpívajícího rockera, aby skladbu Rudý mazut s vlastním textem dovedl do emo-hardcorové exprese. Je slyšet, jak se mu v posledních letech díky také jeho sólovým albům coby Asstma rozšířil výraz i invence, a zde mohl tyto zkušenosti přetavit také do osobitých písňových formátů, jako je třeba strojový Malý exil na symbolický text Josefa Straky.
Na této desce ale přibyly také jiné hlasy. Nepřeložitelnou dadaněmeckou Wien: Heidenplatz pojala Postižená oblast jako melodramatický doprovod k nahrávce recitujícího autora Ernsta Jandla, experimentální báseň Fuga od Zdeňka Barborky je pro čtyři hlasy již napsána, takže se v ní zapojili všichni hráči, aby se s námi na samém konci desky rozloučili posledním symbolickým rozkazem „přijď“. Nelze neuposlechnout.
Postižená oblast: Ostinata
Polí5 (www.polipet.cz)