Tetsuo Kogawa je japonský interdisciplinární umělec a teoretik, který kreativně pracuje s fenoménem radiových vln. Častou součástí jeho performancí je bastlení miniaturních VKV vysílačů. Kogawa ale tak trochu oponuje tradiční bastlířské hierarchii, podle níž by se měl stavět nejprve přijímač, a až následně vysílač – vysílání je přece logicky nutný předpoklad pro příjímání. Kvůli tomu tvoří důležitou součást jeho performancí právě stavba jednoduchého FM vysílače, jehož signál lze zachytit běžným přijímačem. Kogawa jako vysílač používá jednoduché zapojení modulovaného oscilátoru, který se skládá z pouhých 10 součástek.
V radiových intervencích Tetsua Kogawy je možné spatřovat politický komentář k pasivní roli posluchače v obvyklých rozhlasových formátech, kde je autoritativně vytyčena ostrá hranice mezi tvůrci a konzumenty. Zároveň je Kogawa inspirován fenomenologickou filosofií a zkoumá vztah mezi lidským tělem a technikou. Objektem i subjektem uměleckých aktivit jsou právě jeho ruce (o rukách jakožto „posledních ostrovech našich těl“ viz též rozhovor s Michalem Cábem v A2 11/2016). Účastníci performancí a workshopů mohou zakusit zvláštní pocit, když před nimi za rychlého kmitání umělcových prstů vzniká „ex nihilo“ funkční prototyp vysílače – na destičku kuprexitu se připájí jednotlivé součástky a za chvíli je hotov malý vysílač. Proč si ale nepostavit vysílačů rovnou víc? Následující video pochází z Kogawova příspěvku k letošnímu Arts Birthday:
Několik vysílačů naladěných na blízké frekvence tvoří zvláštní zvukové efekty, které performer ovlivňuje i velmi jemnými pohyby svých rukou. Zvláštní skrumáž zvuků a interferencí nelze mít nikdy stoprocentně pod kontrolou, nestabilní oscilátory pomalu ujíždějí a vytvářejí specifické rezonance. Nevýhody jednoduchého zapojení, které by profesionální konstruktér rychle zavrhnul, se pro kreativní umělecké využití stávají vítanými vlastnostmi a umožňují tóny do jisté míry ovládat pohybem rukou a těla.
Radiové frekvence ale pro Kogawu nejsou pouhým materiálem k autorské umělecké tvorbě. Nápad pro stavbu malých vysílačů vznikl na seminářích v období po selhání radikálních studentských hnutí na konci 70. let. V diskuzích s Félixem Guattarim se Kogawa inspiroval rozkvětem pirátských radií v tehdejší Itálii a rozvinul také Guattariho pojetí „mikropolitiky“, v němž je třeba usilovat o jemné proměny každodenních oblastí lidského života, které mají narušovat pnutí k „mikrofašismům“ uvnitř každého z nás, autoritářské formy jednání a vůbec znejišťovat zaběhaná schémata myšlení. Kogawa samotný formát „velké“ pirátské stanice podrobil „mikronizaci“ – dosah radia může být v jeho podání omezen jen na oblast několika stovek nebo i jen desítek metrů. Přesto může mít mikrorádiová síť nečekaný potenciál a dokáže nenásilně zasahovat do chodu společnosti – v rozhovoru s Anjou Kanngieser Kogawa hovoří o vzniku pozoruhodných okruhů kolem miniaturních stanic v Japonsku 80. let. Je třeba také upozornit na umělcovu rozsáhlou webovou prezentaci, kde kromě bastlířských plánků nalezneme také pozoruhodné teoretické texty. Poněkud nevyužitý potenciál scény mikro-radiových stanic byl zatlačen do pozadí s nástupem internetu. Přesto se dovednost postavit si vlastní vysílač může hodit, a to není třeba ani předestírat žádné katastrofické scénáře o brzkém zániku civilizace. Malý vysílač domácí výroby může být k užitku i jen tehdy, kdy chceme využít starší autorádio nebo u kontejnerů odloženou hifi-věž bez linkového vstupu. Nakažlivý koncept mikrorádií má schopnost šířit se napříč světem – důkazem je například radioartový manifest vídeňského Kunstradia. Český éter zase v roce 2011 rozčeřilo rádio Skutečnost svým projektem k 200. výročí narození K.H. Máchy. 12 miniaturních vysílačů se tehdy rozeznělo v lokalitách spojených s výskytem romantického básníka.
Ostatně uvidíme, co bude s klasickým pásmem VKV rozhlasu (88-108 MHz) – v souvislostí s digitalizací rozhlasu zůstává jeho osud poněkud nejasný. Původní varianta přechodu na vysílání DAB dokonce slibovala kompletní vypnutí analogových vysílačů, což by s troškou optimismu mohlo otevřít prostor právě zmiňovanému mikro-rádiu a lidové tvořivosti. Podle aktuálních informací ale úplné vypnutí rozhlasových VKV vysílačů nenastane – i přesto by legalizace malých nekomerčních vysílačů jistě prospěla leckterým uším a pomohla by ozvláštnit tuzemský éter. Koneckonců, svůj vysílač může mít každý/á z nás.
