Naturalizovaný Nizozemec, kytarista a skladatel Rodrigo Faina, vzpomíná emotivně na svoje dětství a dospívání v rodné Argentině, kdy byl obklopen Novým tangem a povídkami Cortázara či Borgese…
Album Different Roots natočil Rodrigo Faina se svým třiadvacetičlenným Change Ensemble v Rotterdamu. Jde o první počin tohoto souboru složeného z hudebníků působících na nizozemské scéně jazzu, volné improvizace a soudobé vážné hudby, včetně velkých těles jako Royal Concertgebouw Orchestra, Metropole Orkestra a dalších. A proč takto znějící titul? Autor si teprve v Nizozemí naplno uvědomil, z jak markantně odlišných kořenů vyrostl jako člověk i jako muzikant a jak hluboce místo narození člověka ovlivňuje.
Narodil se v San Antonio de Padua, městě v provincii Buenos Aires, v předměstí plném nízkých domů, šedi a sociální tíže. Po studiu ve vlasti se v roce 2002 přestěhoval do Nizozemí. Absolvoval též mistrovské kurzy u Steva Reicha, Marii Schneider, Johna Scofielda či Johna Abercrombieho. Posléze spolupracoval s Metropole Orkestra, Zapp4, Nederlands Blazers Ensemble, Kweksilber Big Band, Platypus Ensemble, Vincem Mendozou a Kurtem Rosenwinkelem. Prvním popudem pro komponování hudby pro desku, již vydal 12. února label Red Piano Records sídlící v Brooklynu, bylo nalezení starého zápisníku, kam si Faina doma vypisoval ukázky ze svých oblíbených knih. Především to byla díla Jorgeho Luise Borgese (povídka Alef) a Julia Cortázara (Příběhy o kronopech a fámech, Salvo el Crepúsculo). Tyto fragmenty se staly volnou inspirací pro každou z osmi skladeb. „Byl to spíše duchovní proces, než technický,“ dodává Faina.
V nástrojovém obsazení na pomezí jazzového bigbandu a klasického orchestru vznikl takřka nenasytný prostor, kam bylo možné vedle melodického klenutí zahrnout i všechny typy improvizace; od volných kolektivních forem, mnohdy divokých, až po strhující sóla jednotlivých nástrojů nad proměnlivými akordy. A zbylo i dostatek místa pro témbrově bohaté souzvuky jednotlivých sekcí i celého ansámblu, mnohdy členěné do minimalistických figur.
Hned úvodní track Opening nás obejme plochami vřelých barev sycených též fagotem, tubou, basklarinetem a flétnou. Následující skladba Deep, Dark and Blue je postavena na kontrastu nervní rytmiky (kontrabasista Clemens van der Feen, bubeník Marcos Baggiani) a tklivé, melancholické melodie a zvukomalebných atmosfér obohacených vokálem mezzosopranistky Fany Alofs (dvorní zpěvačky Steva Reicha či Louise Andriessena). Osamocený part tu má perlivé piano (Folkert Oosterbeek), jež orchestr vzápětí pohltí, aby se vzepjalo k vypjatým emocím. V At Night se z hutných minimalistických frází, do nichž zní recitace à la Laurie Anderson, vyloupne výtečný sólový chorus křídlovky (Gerard Kleijn). V gradujících souzvučných sazbách doplní elektronické klávesové nástroje i pro argentinskou hudbu typické barvy akordeonu či bandoneonu. S bezmála devítiminutovou skladbou A Room Full Of People, v níž se mísí elektronické ruchy, nervní rytmika, i až zlověstné freejazzové erupce, přichází drsný, naostřený, noisový part elektrické kytary (Guillermo Celano). Protipól k ní tvoří potom An Installment of Time, což je hudební ztvárnění Cortázarových pokynů k natahování hodinek, s mluveným slovem, názvuky milostného tanga a líným orchestrálním tokem v závěru zabarveným varhanami. If I Am to Life je zhudebněná Cortázarova báseň, zpívaná Fany Alofs, zahalená v plochách, drásaná hřmotnými bicími a vygradovaná sólovým sopránsaxofonem (Nils van Haften). Následuje alternativní, méně jazzová a melancholičtější verze Deep, Dark and Blue, avšak s dramatičtějším sólovým klavírem. Bonusový track Dreams je výsledkem Fainovy spolupráce s Metropole Orkestra. V jeho proměnlivých náladách se perfektně mísí Nové tango (jehož symbol, Astor Piazzolla se narodilpřesně před sto lety), cinematická dramatičnost a jadrně hardbopové bigbandové sazby s neméně sytě frázujícími smyčci.
Pro mne dosud nejsilnější album letošního roku!
Rodrigo Faina & Change Ensemble: Different Roots
Red Piano Records https://www.redpianorecords.com/home/