V roce 2013 vyšlo pod markou Stako Fujii New Trio CD Spring Storm, na němž se vedle protagonistky podíleli basista Todd Nicholson a bubeník Takashi Itani. Od té doby se na koncertních vystoupeních tohoto seskupení čas od času podílel i Fujiin druh, trumpetista Natsuki Tamura, jenž se nakonec stal regulérním členem a Satoko se tedy rozhodla tuhle svoji formaci přejmenovat na Tobira, což v japonštině znamená dveře a má to charakterizovat otevřenost jejich projevu. A skutečně jsme tu svědky nespoutaných exkurzí, kde skladatelka občas jakoby přeskakovala od tématu k tématu a otvírala další a další prostory a přesto jakoby zůstávala stále ve stejné budově. Hned úvodní kompozice Hanabi začíná trumpetovým škvrčivým běsněním, k němuž se posléze přidává šmrdlání perkusí a vrzavá basa a pak do toho najednou vklouzne lyrické piano. Nejkomprimovanější je úderka Fuki, kde se vše valí jako smršť a následující Wind Dance začíná zase jako poetická elegie, která se zmutuje od lehkého vánku až po divoké víry, což evokuje tančení spadaného listí. Potencial Energy graduje od nostalgické trubky přes skočnou středí pasáž přes bubenické „Sólo“ a bězích po strunách klavíru až ke konejšivějšímu ale stále dynamickému závěru. A výživnou chrupkou na dortu je závěrečná titulní skrumáž tónů a úderů.
Bigbandy vedla Satoko Fujii již v New Yorku, Tokiu, Nagoye a Kobe. V posledních letech trávila spoustu času také v německé metropoli a to nakonec zúročila v mrazivých lednových dnech roku 2014, kde realizovala původně pro chicagský jazzový festival napsanou čtyřdílnou suitu Ichigo Ichie. Berlínský orchestr byl sice z velké části složen z místních muzikantů, ale byl de facto výrazně kosmopolitnější než ty předchozí. Nechyběl tam například ve Vídni převážně žijící japonský kytarista Kazuhisa Uchihashi, francouzský bubeník Peter Orins, druhdy jeden – společně se Satoko a Natsukim – co-leaderů kvarteta Kaze či polská saxofonistka Paulina Owczarek. V nádherně strukturovaných seancích Satoko opět předvedla svůj cit pro rozložení veškerých partů pro jednotlivé nástroje. Sedmičlenná dechová sekce ovšem (i podle dobrozdání Tamury) dostala tentokrát skutečně nejvíc zabrat a rty je pálily ještě několik dnů. Nejexpresivnější je druhá část, kde se řízné společné ataky střídají s velice subtilními momenty. Závěrečnou kompozici ABCD pak autorka ušila přímo na míru berlínské skvadry a tady si vyhrála s filigránskými momenty non plus ultra. Výsledek nádherného třídenního maratonu, kdy se první den zkoušelo, druhý den proběhla veřejná prezentace a den třetí finální nahrávka. Tam se prý už některé části jely několikrát, ale to má právě vliv na jejich vycizelovanost, kde však nechybí spontaneita a relativní možnosti improvizace. Díky mrazu se tehdy nedostavil místní fotograf, a tak se na obal nakonec dostaly amatérské snímky havlíčkobrodského Dušana Pavloviče, které ale krásně korespondují s náladou celého díla.
P.S.: Ukázky z těchto alb si můžete poslechnout na stanici Vltava v rámci pořadu Svět jiné hudby v pondělí 18. května ve 22:30.
Satoko Fujii Tobira: Yamiyo Ni Karasu
Satoko Fujii Orchestra Berlin: Ichigo Ichie
Libra Records (www.satokofujii.com)