Ten titul – The Ten Thousand Things – není neoprávněný. Jeho iniciátor, Simon Rose, saxofonista, improvizátor, známý například ze spolupráce s London Improvisers Orchestra a s Rolandem Ramananem, ale také s Badlandem či Chrisem Chafem, se potkal v Berlíně s jazzovým pianistou Stefanem Schultzem, vyhlédl si vněm doplňující i kontrastní element pro svou hru, a ve dvou dnech v říjnu pak vzniklo album, natočené při koncertování v kolínském Loftu a v doplňkovém dohrání. Jde o promíchání sólových exkurzů baryton či alt saxofonu s preparovaným klavírem s prokombinovanou dvojhrou, sunoucí se v “tisíci“ šancí vedle sebe, ale spíše nad sebou, čímž vzniká jejich prooscilovanost ve vzrušivosti, kdy se protěkávají či prosouvávají z úprknosti do hrombacnosti, z výmětnosti do ustájenosti. Jedenáctka exkurzů je proměnlivá i v časech – od více než sedmi minut po drobné zabíralky, uzkusmující v záběru o málo více než jedné minuty nejrůznější zvukolamky, zvukolapky, rozmučenky, výdrženky a propasírky, prostě roztodivnůstky.
Hned od počátku se vrčivě hloubavý baryton ve zřejmě plánované mimoděkosti niterňuje nad klavírem, který hromovládně podusává. Ale vše se proměňuje a nestačíme si zřetelně uvědomovat, kdy v tomto podloudnickém prošolíchávání klavír provádí v pozadí ustálené řícení, kdy se z jeho útrob utváří samostatně znějící nástroj, záhlušně harampádní, průtočně vyvěrající, plný vzburnostnění, halivého i rozhalněného zakotávání, ale i následného rozkochávání, kdy jeho pinkání s důrazem i nedůrazem navodí napjaté očekávání (jako ve Slippage, po němž až další Unstabled toto očekáváni završí rozkomíhaný sax), kdy plní i funkci rokotavé perkusivnosti. Jistě: Schultze tu plní úlohy vzburnostnění, výtřasnění, podrumplovávání i podhoroucňování, ale to vše právě v souvislosti s jedním z Roseových saxů. Ten s nimi totiž střídavě prskotá a breketá, je uštěpačný i kolodějný, až kolodivousivý, vrtohlavý, ale pak hned vrzukající, hudánkový, až pozpěvánkový, z bloudivého blouznění přes výřečně utíkáčkovské vartování dojde až do vyšílené výsilnosti. A právě tato směsnost obou přístupů je může (pozor! záměrně!) vehnat do slepé uličky (Dead End), ze které se vysoukávají s kouřoclonivostním prosmyčkováním. A tak zapletitě vhrnovaný sax nad podhlučeně zemětřesným pianem přes švidrání a hudrání vkrouží až do závěrečného vyvolnění.
Red Toucan vydává album pouze občasně; avšak když se s nějakým přírůstkem v jeho diskografii potkáte, buďte si jisti, že nepůjde o lacině obyčejnou záležitost. Ta tisícovka překvapovánek, které tu Rose se Schultzem nachystali, je toho jen dalším svědectvím.
Simon Rose + Stefan Schultze: The Ten Thousand Things
Red Toucan Records (www3.sympatico.ca/cactus.red)