Stanislav Abrahám je český umělec a zabývá se nejrůznější audiovizuální tvorbou. Již v srpnu letošního roku vyšlo v relativní tichosti jeho album ENOLA, jež zachycuje hudební doprovod ke stejnojmennému představení režisérky a vzdušné akrobatky Elišky Brtnické. Album je přiznaně inspirované japonskou estetikou a pocity lidí přeživších jadernou explozi v Hirošimě. Posmutnělé nálady proto pochopitelně převažují, nejde ale o jednoznačně temnou nahrávku – vrstvy smutku občas prorazí nepokrytě radostné momenty, jako v tracku Uchuu, který evokuje půvabné ráno před krásným letním dnem. Ostatní tracky jsou chladnější a hodí se spíše k počasí dnešních dnů.
Abrahám dokáže neobyčejně pečlivým způsobem dávkovat tóny a proto je prolínání akustických zvuků s elektronikou naprosto nenucené. Celek působí velice dojímavě a silně, ale zároveň prvoplánově netlačí na nejnižší city posluchačů, jak tomu občas při posmutnělém ambientu bývá. Zahloubané klavírní linky se ladně proplétají s jemnými elektronickými efekty, přičemž je na pozadí doprovází neidentifikovatelné terénní nahrávky. Japonské inspirace se postupně rozplývají, jemné tóny působí spíše na individuální představivost, než aby odkazovaly k určité estetice či konkrétním umělcům.
Jednotlivé skladby jsou pozoruhodně sestavené a nahrávka vrcholí v závěrečném kusu Kokoro. Album velmi dobře obstojí i mimo divadelní představení, protože důvtipně podněcuje vizuální fantazii posluchačů a posluchaček, kterým se při dostatečném zahloubání do nahrávky může rozvinout imaginární představení přímo před očima. K tomu přispívá i působivý cover art, pocházející ze zmíněného představení. Snad se brzy dočkáme další reprízy.
Stanislav Abrahám: ENOLA