Swedish Mobilia: Knife, Fork and Spoon
Leo Records (www.leorecords.com)
Trochu matou názvem Swedish Mobilia. Že by parta skladníků z Ikei? Ne, ne. Italští postjazzoví muzikanti položení do volně improvizační nálady, kteří se na londýnském labelu někdejšího ruského emigranta našli. V His Voice jsme nedávno recenzovali Scoolptures – také z Itálie, kteří došli do Londýna k Leo Records po stejné stezce.
Nůž, vidlička a lžíce. Nevím, jak na takový název alba pánové přišli, ale pro mne se tím strefili doprostřed talíře. Nůž, vidlička a lžíce jsou tři nástroje a k tomu, abyste s prožitkem spořádali řádný oběd, už žádný jiný nástroj nepotřebujete. Co je potřeba víc než elektrická kytara, elektrická basa a bicí? Snad už jen ty dřevem obložené stěny studia, které se objevují na fotografiích a ve videoupoutávce kapely Swedisch Mobilia. Stěny, které byly talířem, které to slyšely a ochutnaly ještě před posluchačem.
Pro úplnost: nehrají tu jenom tyto tři nástroje. Kytarista Andrea Bolzoni a basista Dario Miranda si ještě pohrávají s živou elektronikou. Ovšem tak decentně, že bych jim vůbec nevyčítal, že na názvu alba zamlčeli salátovou vidličku.
Pro ucho, které v oblasti volné improvizace a abstraktní muziky začíná, může být Swedish mobilia přívětivým vstupem. Jazzrockové trio je jen krůček za hranicí muziky s formou uzavřenou, řekněme tradiční. Kytarista tria nám místy, třeba ve skladbě Big Whisk, může svou náladou a zvukem připomenout Death Mana Neila Younga. Kapela tím možná nezáměrně ale přece letmo udělá důstojný tribute a zároveň potvrdí to, co říká na celém albu: pokud máte rádi čistou nebo mírně nakřáplou elektrickou kytaru s kořeny někde mezi jazzem a rockem, nechte sluchátka na hlavě.
Je to klukovská muzika, nemyslím dětská, je to muzika pro pány, s klukovským složením nástrojů a klukovským přízvukem. Třeba v tom, že baskytarista Dario Miranda nezřídka hraje elektrickou basu přes fuzz zkleslení. Třeba v tom, že budbeník Daniele Frati sotvakdy zastaví neurotické víření svých bubu, ťukání a cinkání, které, jak cítíme, nevychází pouze z klasické bicí soupravy. Třeba v tom, že pod zvuky nástrojů skučí a sípou těžko rozpoznatelné podklady, které muzikanti odněkud vyřízli a chytili do smyček své živé elektroniky. Zvuk, který například přiřadili pod první skladbu alba, povětšinou ani nevnímáme. Ale jakmile skladba dohraje, zjistíme, že byl paternem, se kterým se v pointě skladby trio setkalo dokonale.
Swedish Mobilia začíná své album veskrze abstraktně. To, že muzikanti mají rádi také souhru nad ducavým nebo najazzlým rytmem poznáme později a jen v menší části skladeb. Jejich muzikantská zkušenost a střídmost spolu s průzračným zvukem daly nahraným skladbám důležitou vlastnost: i v těch nejdivočejších pasážách, kdy můžeme mít nejdříve pocit, že ti tři chlápci nehrají vůbec spolu, lze přirozeně poslouchat každý jednotlivý nástroj. A jak se na něj soustředíme, zjistíme, že ty ostatní jej vůbec neruší, naopak podporují. V soustředění pak můžeme přeskočit na druhý či na třetí nástroj, a nebudeme zklamáni. Takže kdo říká, že nehrají spolu?
