Swedish Mobilia with Luca Aquino: Did You Hear Something?
Leo Records (www.leorecords.com)
Když jsem koncipoval knížku Hudba černá a bílá, doprovázel mě takřka na všechny jazzové koncerty kamarád fotograf. Pozvánka na jedno vystoupení byla doprovozena textem, že jde o improvizací. Fotografa to nepřesvědčilo: „Ať nás nebalamutí. Určitě jsou předem perfektně domluvený.“ Od dob takové nevěřícnosti počet improvizátorů narostl geometrickou řadou a improvizace se stala nejenom samozřejmostí, ale i východiskem k novátorskému muzicírování. Také skupina s podivným názvem Swedish Mobilia (ale pamatujete se na českoamerický soubor z druhé poloviny devadesátých let minulého století s neméně neobvyklým pojmenováním Deep Sweden?), která má na Leo Records (ú)spěšné album Knife, Fork and Spoon z roku 2012 (viz naše recenze), uvádí na bookletu svého nového počinu Did You Hear Something?, že všechna hudba je tu totálně improvizovaná.
K trojici „švédských mobiliářů“, ve skutečnosti Italů, ke které patří kytarista Andrea Bolzoni, basista Dario Miranda a bubeník a perkusista Daniele Frati, se tentokrát na čtyřech improvizacích ze sedmi připojil trumpetista a křídlovkář Luca Aquino a kromě bubeníka tu nikdo nešetří s „živou“ elektronikou. Od počátku je deska neobyčejně „(vý)mluvnou“ záležitostí, plná nástrah a neobvyklých vzruchů, ohledávání, drnčivé rozvernosti, nekompromisní vyzývavosti s burácivými bicími, prostořekou kytarou a propentlenou basou, nad kteroužto nástražnou virválností se vyhoupne Aquinova trubka s nelomeným, polozahaleným tónem. Právě kontrast výbušné výtryskovosti, vřavostného spádu, ve kterém se střídá hromovládnost s protýkavostí a kontinuita s přeryvkovostí, rumpálovost perkusí s chytlavostí kytary, je protiklad Aquinova opojného lyrismu kladnou kočkopesností (abych užil oblíbené fráze českých politiků).
Názvy jako Open the cat, The motel experience, Break a leg nebo 29 Matches in strawbery nám šátravé holedbání, obsýpavostní burácnění (někdy až nadbytečně prodlužované) ani rozcapenostní zádrhelnost dešifrovat nepomohou, a tak buď s ohromením, fascinací nebo pokrčením ramen – podle (mo)mentálního rozpoložení – vnímáme prohlučovanou, pozutíkávanou či rozvíratelnou pandémičnost, roztroušenou proudnost, až povodňovost s boxujícím bubeníkem a vřavným kytaristou, poddrónovaně kryjící odpoutanou křídlovku nebo trubku, zastřešující třeskutě hemživé výstupy na kóty rozbřesknosti. Tato nezadržitelná záplava s podloudnými průniky seismografického propírání se rozbušeně prodírá až do skonání (alba). Ale nehodlám vás před poslechem varovat – právě naopak.
