- Inzerce -

Terje Rypdal: Conspiracy

Norský kytarista Terje Rypdal (nar. 1947) patří mezi nejzasloužilejší matadory skandinávského jazzu i s ním značně spojené vydavatelské stáje ECM. Do katalogu této výjimečné značky letos přispěl opět bravurním albem se svým aktuálním vícegeneračním kvartetem.

Abych se přiznal, nynější personální konstelace Rypdalovy kapely mi připadá jako jedna z jeho vůbec nejlepších. Rypdalův vrstevník za bicí soupravou, Pål Thowsen, pracuje velice citlivě v atmosferických plochách a zároveň ve všech kompozicích skvěle podporuje také kolektivní gradace a groovy. Pokud sedí za syntezátory a elektrickými varhanami Ståle Storløkken (Supersilent, Elephant9, Humcrush…), je o přepestrý svět sytých elektronických barev vždycky postaráno. Benjamínkem je v kapele baskytarista Endre Hareide Hallre, který ovšem neokázale celou kapelu spojuje v jeden tvrdě jazzrockový živel, a jakmile může, prokáže i svůj pozoruhodný melodický talent.

Aby se toto vše projevilo, připravil Rypdal pro album kolekci šesti uvolněně se rozvíjejících kompozic. Z potemněle zasněných atmosfér se většinou pozvolna rozvíjejí do rytmických struktur, do tohoto jazzově improvizačního formátu ovšem zvláště Rypdal a Storløkken umějí ve správných momentech vstoupit i s velmi surovými zkreslenými rejstříky. Rypdal má mezi jazzrockovými kytarovými legendami odedávna snad nejmetalovější sound, Storløkken je mu se svým postmoderním přístupem k hammondkám a syntezátorům rovnocenným partnerem.

Jediným přímočaře beatovým nářezem je titulní kus Conspiracy a v něm si fanoušci Terje Rypdala přijdou na vše, co mají na tomto hudebníkovi rádi od správně neurvalých riffů až po táhle kvílivé plochy v zajímavých harmoniích. V jeho tématu se nemohu zbavit reminiscence na emblematickou skladbu Hope od jazzrockových pionýrů Mahavishnu Orchestra. „Naděje“ v roce 1971 a „konspirace“ v roce 2020 spojená obdobným hudebním motivem? Snad jde o náhodu.

Při celkovém pohledu na Rypdalovu rozsáhlou diskografii lze říci, že na albu Conspiracy shrnuje zdařile mnohé ze své dlouhodobě rozvíjené estetiky, a že ve spojení s aktuálními spoluhráči ji také v mnohém aktualizuje do poutavé podoby i pro všechny současné generace posluchačů jazzu a jeho žánrových fúzí.

Terje Rypdal: Conspiracy
ECM Records (https://www.ecmrecords.com)


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.