- Inzerce -

Terje Rypdal: Conspiracy

Norský kytarista Terje Rypdal (nar. 1947) patří mezi nejzasloužilejší matadory skandinávského jazzu i s ním značně spojené vydavatelské stáje ECM. Do katalogu této výjimečné značky letos přispěl opět bravurním albem se svým aktuálním vícegeneračním kvartetem.

Abych se přiznal, nynější personální konstelace Rypdalovy kapely mi připadá jako jedna z jeho vůbec nejlepších. Rypdalův vrstevník za bicí soupravou, Pål Thowsen, pracuje velice citlivě v atmosferických plochách a zároveň ve všech kompozicích skvěle podporuje také kolektivní gradace a groovy. Pokud sedí za syntezátory a elektrickými varhanami Ståle Storløkken (Supersilent, Elephant9, Humcrush…), je o přepestrý svět sytých elektronických barev vždycky postaráno. Benjamínkem je v kapele baskytarista Endre Hareide Hallre, který ovšem neokázale celou kapelu spojuje v jeden tvrdě jazzrockový živel, a jakmile může, prokáže i svůj pozoruhodný melodický talent.

Aby se toto vše projevilo, připravil Rypdal pro album kolekci šesti uvolněně se rozvíjejících kompozic. Z potemněle zasněných atmosfér se většinou pozvolna rozvíjejí do rytmických struktur, do tohoto jazzově improvizačního formátu ovšem zvláště Rypdal a Storløkken umějí ve správných momentech vstoupit i s velmi surovými zkreslenými rejstříky. Rypdal má mezi jazzrockovými kytarovými legendami odedávna snad nejmetalovější sound, Storløkken je mu se svým postmoderním přístupem k hammondkám a syntezátorům rovnocenným partnerem.

Jediným přímočaře beatovým nářezem je titulní kus Conspiracy a v něm si fanoušci Terje Rypdala přijdou na vše, co mají na tomto hudebníkovi rádi od správně neurvalých riffů až po táhle kvílivé plochy v zajímavých harmoniích. V jeho tématu se nemohu zbavit reminiscence na emblematickou skladbu Hope od jazzrockových pionýrů Mahavishnu Orchestra. „Naděje“ v roce 1971 a „konspirace“ v roce 2020 spojená obdobným hudebním motivem? Snad jde o náhodu.

Při celkovém pohledu na Rypdalovu rozsáhlou diskografii lze říci, že na albu Conspiracy shrnuje zdařile mnohé ze své dlouhodobě rozvíjené estetiky, a že ve spojení s aktuálními spoluhráči ji také v mnohém aktualizuje do poutavé podoby i pro všechny současné generace posluchačů jazzu a jeho žánrových fúzí.

Terje Rypdal: Conspiracy
ECM Records (https://www.ecmrecords.com)


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.