- Inzerce -

Terje Rypdal: Conspiracy

Norský kytarista Terje Rypdal (nar. 1947) patří mezi nejzasloužilejší matadory skandinávského jazzu i s ním značně spojené vydavatelské stáje ECM. Do katalogu této výjimečné značky letos přispěl opět bravurním albem se svým aktuálním vícegeneračním kvartetem.

Abych se přiznal, nynější personální konstelace Rypdalovy kapely mi připadá jako jedna z jeho vůbec nejlepších. Rypdalův vrstevník za bicí soupravou, Pål Thowsen, pracuje velice citlivě v atmosferických plochách a zároveň ve všech kompozicích skvěle podporuje také kolektivní gradace a groovy. Pokud sedí za syntezátory a elektrickými varhanami Ståle Storløkken (Supersilent, Elephant9, Humcrush…), je o přepestrý svět sytých elektronických barev vždycky postaráno. Benjamínkem je v kapele baskytarista Endre Hareide Hallre, který ovšem neokázale celou kapelu spojuje v jeden tvrdě jazzrockový živel, a jakmile může, prokáže i svůj pozoruhodný melodický talent.

Aby se toto vše projevilo, připravil Rypdal pro album kolekci šesti uvolněně se rozvíjejících kompozic. Z potemněle zasněných atmosfér se většinou pozvolna rozvíjejí do rytmických struktur, do tohoto jazzově improvizačního formátu ovšem zvláště Rypdal a Storløkken umějí ve správných momentech vstoupit i s velmi surovými zkreslenými rejstříky. Rypdal má mezi jazzrockovými kytarovými legendami odedávna snad nejmetalovější sound, Storløkken je mu se svým postmoderním přístupem k hammondkám a syntezátorům rovnocenným partnerem.

Jediným přímočaře beatovým nářezem je titulní kus Conspiracy a v něm si fanoušci Terje Rypdala přijdou na vše, co mají na tomto hudebníkovi rádi od správně neurvalých riffů až po táhle kvílivé plochy v zajímavých harmoniích. V jeho tématu se nemohu zbavit reminiscence na emblematickou skladbu Hope od jazzrockových pionýrů Mahavishnu Orchestra. „Naděje“ v roce 1971 a „konspirace“ v roce 2020 spojená obdobným hudebním motivem? Snad jde o náhodu.

Při celkovém pohledu na Rypdalovu rozsáhlou diskografii lze říci, že na albu Conspiracy shrnuje zdařile mnohé ze své dlouhodobě rozvíjené estetiky, a že ve spojení s aktuálními spoluhráči ji také v mnohém aktualizuje do poutavé podoby i pro všechny současné generace posluchačů jazzu a jeho žánrových fúzí.

Terje Rypdal: Conspiracy
ECM Records (https://www.ecmrecords.com)


strhávat z věcí nánosy iluzí

sto let od narození mortona feldmana.

„Snad uslyším něco, co jsem ještě neslyšel.“ Co vyhlížíme v roce 2026

Zeptali jsme se našich současných i bývalých autorů a autorek, na co se letos nejvíc těší.

Zkouška sirén – dudy hučí…

Erwan Keravec a experimentální potenciál tradičního nástroje.

Soudobá hudba na Pražském jaru: Prague Offspring, návraty i prostorové experimenty

Hledání boha skrze hlas, pět nových českých skladeb a rezidenční umělkyně Barbara Hannigan.

Gareth Davis: Mezi hudbami jsem nikdy neviděl moc rozdílů

S uznávaným klarinetistou i o tom, jak nezabít publikum ještě před tím, než ho najdeme.

Zkouška sirén: štambrláky, bukače a biče

Noise jako součást kulturního dědictví

Poselství Maurizia Bianchiho

Rozhovor k dnešním sedmdesátinám otce italského industrialu.

Laboratoř MusicOlomouc

Ohlédnutí za festivalem, který přenáší instituci hudebních salonů do kontextu hudby 21. století.

Hermovo ucho – Exotika

Noise, drone, ambient, free jazz, psychedelic, traditional music, free improvisation, ritual industrial, black metal, esoteric tribal. Nač tolik pojmů a matoucích škatulek, když by jednoduše stačila „aktuální hudba“ či „hudba bez hranic“?!