Gavin Bryars patří v posledních třech desetiletích k nejúspěšnějším představitelům soudobé kompozice, má na svém kontě několik oper a skladeb pro symfonický orchestr.
Zároveň se průběžně vrací ke svým dřívějším skladbám experimentálnějšího ražení a otevřených forem. Tou nejznámější je bezpochyby Sinking of the Titanic z roku 1969. Kompozice, jejímž základem je hymnus, který údajně hrála kapela na palubě potápějícího se zázraku techniky, na sebe v průběhu let bere různé podoby podle toho, v jakém prostředí a s jakými interprety zní. Aktuální verze je obohacena o zvukový arzenál turntablisty Philipa Jecka a také o filmové projekce. Jejich autory jsou Laurie Olinder a Bill Morrison, autor filmů jako Decasia a Miners‘ Hymns (recenze v HV 5/2011). Nahrávka potápějícího se Titanicu vyšla nejprve na značce Obscure Records Briana Ena, verze s Philipem Jeckem a ansámblem Alter Ego vyšla již před několika lety na značce Touch (recenze HV 1/2008), do Prahy na Struny podzimu tentokrát s gramofonistou přijíždí Gavin Bryars Ensemble. Kinosál Studio Hrdinů ve Veletržním paláci se promění v bezedný oceán, do něhož se bude magicky klesat ve čtvrtek 18. října od 19.30.
Zde část jednoho staršího dokumentu o skladbě:
