- Inzerce -

Tu v dome: Protichodné chute

Slnko Records (www.slnkorecords.sk)

Bratislavská kapela Tu v dome existuje již od samého počátku roku 1991 a do své na folku založené tvorby v průběhu času absorbovala i rap a řadu dalších prvků včetně undergroundového přístupu, kde se netlačí na pilu a všechno se děje a plyne tak nějak samozřejmě. Její zbrusu nová podoba za účasti ženských posil však vykrystalizovala až v posledních dvou letech do formy, která by se dala označit jako avantgardní retro s kořeny ve středověku, rockabilly i postromantismu.

Jejich nejnovější album Protichodné chute výrazně obohatil citlivě sugestivní ale nevtíravý projev zpěvačky Ali Kobzové, která hraje i na housle, což se skvěle snoubí s violoncellovými party Bronky Schragge. Zakladatelé a autoři hudby – kytarista, klávesista a zpěvák Lacko Ďurko, potažmo (leckdy elektrický) bendžista a zpěvák Martin Šútovec pokračují ve své poetice, kterou ovšem na nové kolekci vycizelovali k dokonalosti, aniž by se snažili o nějakou lacinou podbízivost nebo bombastické nápady. Precizní a opět nikoliv zbytečně efektní aranžmá, kde mají svou neoddělitelnou úlohu rozmanité bicí Ozo Guttlera, občas koření až s podivem nosně a ústrojně hosté – DJ Hlavolam se svým delikátním scratchingem v titulní písni a Erik Horák s ponornými hlukovými plochami v závěrečném songu Život v zajatí rácia. Třešinkou je i snový teremin v Uspávanke, který obsluhuje Martin Šútovec, jehož bendžo je pro kapelu sice charakteristické, ale rozhodně nemá zbytečně dominantní roli a zcela trefně ho ve své recenzi označuje Michaela Kučová (s níž se ovšem neshodneme v názoru na hlavní zpěvačku) jako neironické a nehipsterské. To přesně vypovídá o tom, že si soubor nevypomáhá nějakými berličkami v podobě trendovosti či prvoplánové parodie.

Za zmínku rozhodně stojí texty, kde vedle zhudebněných básní Emily Dickinson, Charlese Baudelaira i Jaroslava Seiferta naprosto obstojí procítěné i hravé verše Bronky a Lacka. K originálům nepřistupují muzikanti otrocky a kupříkladu Seifertova báseň Chci vzbudit mrtvou by mohla přímočaře vybízet k elegické notě a ono to funguje vlastně mnohem lépe v podobě dunajovského bigbítu. Dokopy je to celé nekonvenční směs veselého tance s espritem morbidity a nadlehčeného civilistního filozofování s nádechem jemného humoru.


Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.