- Inzerce -

Urs Leimgruber / Jacques Demierre / Barre Phillips: Montreuil

Urs Leimgruber / Jacques Demierre / Barre Phillips: Montreuil

Jazzwerkstatt  (www.jazzwerkstatt.eu)

 

Švýcarsko-americké trio ve složení Urs Leimgruber (saxofony), Jacques Demierre (piano) a Barre Phillips (kontrabas) se pražskému publiku představilo v rámci 4. Free Jazz Festivalu v břevnovském KC Kaštan na konci září 2009 a převedlo skutečně dokonalou symbiózu. Jednotlivé nástroje zde totiž koexistují jakoby vedle sebe a přesto vytvářejí kongeniální jednolitý a zároveň i fragmentární celek. Jejich nové CD nazvané dle místa konání bylo nahráno zhruba o rok později a spatřilo světlo světa v roce 2012.

V improvizované tvorbě tohoto seskupení vlastně nelze hovořit o nějakém vývoji v časovém slova smyslu, neboť je neustálým vývojem ad hoc. Principy jsou de facto stále stejné, ale také stále stejně proměnlivé. Ursova konstruktivně destruktivní hra má své melodické pasáže i nervní trylky (podobně jako na letošním festivalu Alternativa s britským bubeníkem Rogerem Turnerem, recenze jejich alba vyšla zde), Jacquesovy klávesové eskapády sestávají z jednotlivých úderů i vlnek a vln, jež se místy mění až ve vlnobití, a trhané tóny a mázy Barreho vše tmelí či druhdy člení. Dynamika se neustále mění a něco zní až podprahově, jindy vystřeluje v eruptivních ornamentech či lávovitém toku.

Kromě neustálého napětí je zde všudypřítomná lyrika, která je místy jemně romantická a někdy až brutální. Čtyři části představují určitou gradaci, nikoliv právě ve smyslu dynamiky, ale určité stupňující se sounáležitosti. Připomíná to vznik vesmírných či buněčných struktur, který nemá kontinuální postup, ale obsahuje mnohá zastavení či zastaveníčka, zklidnění i zrychlení, přičemž mnohdy se více děje a strukturalizuje právě v těch nejfiligránštějších nebo nejjemnějších pasážích. Pohybujeme se tady v makrokosmu i mikrokosmu, což je v daném případě totéž, protože dané děje mají stejné zákonitosti. Jsou zde návraty bez opakování i jiskry s dlouhým doletem do budoucnosti, jež vám mohou nenápadně doutnat v mozku ještě dlouho po posledním poslechu.


Pozitivní skryté záměry

Rozhovor s Michalem Nejtkem.

Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.

Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.