Co by na palmové víno asi řekl Josef Ledvina? Tento nápoj z fermentované mízy několika druhů palmy ochutnáte v západní Africe – při delším převozu hořkne a láhve mohou i explodovat. Takhle se vyrábí, říkali ve zprávách.
Popíjení palmového vína, které voní úplně jako burčák a zbytek si zjistěte, má i svůj hudební doprovod.
Zde v odpíchnutějším podání ghanksé skupiny Kyekyeku Shito Wonu.
Palm wine music vznikla v Libérii a výraznou roli v ní kromě místních zdrojů hrají kytary, jež do oblasti přivezli portugalští námořníci, a rytmy importované z karibské oblasti, a trinidadské kalypso. V současné době jde o „historicky zakonzervovaný“ žánr, který se již příliš nerozvíjí, jeho vliv na ostatní západoafrické žánry, zejména highlife.
Když se pod bungalovy a mezi palmami udělá v noci chládek, není příjemnější ušní potravy. Tahle kapela pochází ze čtvrti East Legon v ghanském hlavním městě Accra. Tam jsem palmovou hudbu slyšel prvně.
Až se vrátím, přečtu si zase jednou Pijáka palmového vína. Tahle knížka nigerijského spisovatele Amose Tutuoly byla napsána, jak už bylo autorovým zvykem, jednoduchou, africkou pidgin English a dočkala se kongeniálního českého překladu Vladimíra Klímy a Petra Zimy.
Kompletní pán Tutuola (1920-1997), jehož knihy mísí africkou lidovou slovesnost s autobiografickými prvky a opravdu kouzelným humorem, ve světě hudby proslul zejména slovním spojením My Life in the Bush of Ghosts. Tak se jmenovala jeho druhá kniha (Piják byl první), tak se jmenuje slavné album, na němž David Byrne a Brian Eno v roce 1981 spojili elektroniku se samply afrických a blízkovýchodních zpěvů a zvuků. Tutuolovu knihu v té době neměl přečtenou ani jeden a zvuky lovili v New Yorku a (převážně) z rádií.