- Inzerce -

Videa na víkend – It’s Only Pure Data

Videa, na nichž v přímém přenosu vzniká elektronická hudba v programu Pure Data, sleduji tuze rád. Jsou uklidňující stylem, kterým slynou třeba videa s animovanou stavbou domečků z Lega a jiné „kreativnější spořiče“, oslovují mě ale i na hlubší hudební rovině.

Mám totiž za to, že disciplína zvaná live coding (samozřejmě jej lze páchat i v jiných jazycích a rozhraních, já ale rád koukám na Pure Data) na vysloveně nerdském poli zadělala na ryzí a přitom umělecky zcela ukázněný Gesammtkunstwerk.

Zní se zde zvukem jedniček a nul bytostně vlastních nástroji. Přístup k tvorbě je velice exaktní, neb i náhodu je třeba naprogramovat. Pohyblivý vizuální otisk tvůrčí činnosti může být chápán jako ilustrace, grafický záznam průběhu skladby i přesná (vizuální) partitura. Zhmotňuje se zde pojetí improvizace coby instantní kompozice – už proto, že spontánně vzniklé může být zopakováno, znovuvyvoláno – a možnosti tvorby kompozic generativních jsou bezbřehé. A konečně, dojem „živosti“, prožitku a „toho podstatného“ v přímém přenosu lze zachytit videodokumetací tak dobře, jak se o tom kupříkladu umělcům na poli happeningu a performance může jen zdát. „Nudil jsem se ve vlaku,“ píše o zrodu následujícího dílka jeho autor.

Jistěže lze komponovat do detailu promyšlené opusy, jistěže lze programovat i efektnější vizuály, jistěže lze pracovat i s přednatočenými zvuky a samply, jejich množství je ale nepřímo úměrné ryzosti, jež je na živém zacházení s Pure Data tou stěžejní kvalitou. Vizuální programovací jazyk Pure Data vymyslel v devadesátých letech Miller Puckette, jeden z nejvýznamnějších inovátorů na poli počítačové hudby a autor možná známějšího Maxe (toho stvořil na pařížském IRCAMu). Jedná se ale o open source platformu dovytvářenou myriádami uživatelů a běhající na voknech, jabkách i linuxech. Napsat by se o Pure Data a live codingu dalo mnoham víc, v této rubrice jde ale o potěšení z dívání na vznikání. Už ta úvodní ticha, v nichž se rodí věci budoucí…

Koncertování s Pure Data a jinými jazyky, v nichž lze komponovat / improvizovat rovnou na pódiu, se v České republice zabývá především početná a personálně proměnlivá skupina Kolektiv

 


Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.

Mihotání Lizy Lim

Extatické zakoušení v hudbě australské skladatelky.

Opery na tenise i v hotelu

Sedm novinek se chystá na New Opera Days Ostrava.