- Inzerce -

Videa na víkend – It’s Only Pure Data

Videa, na nichž v přímém přenosu vzniká elektronická hudba v programu Pure Data, sleduji tuze rád. Jsou uklidňující stylem, kterým slynou třeba videa s animovanou stavbou domečků z Lega a jiné „kreativnější spořiče“, oslovují mě ale i na hlubší hudební rovině.

Mám totiž za to, že disciplína zvaná live coding (samozřejmě jej lze páchat i v jiných jazycích a rozhraních, já ale rád koukám na Pure Data) na vysloveně nerdském poli zadělala na ryzí a přitom umělecky zcela ukázněný Gesammtkunstwerk.

Zní se zde zvukem jedniček a nul bytostně vlastních nástroji. Přístup k tvorbě je velice exaktní, neb i náhodu je třeba naprogramovat. Pohyblivý vizuální otisk tvůrčí činnosti může být chápán jako ilustrace, grafický záznam průběhu skladby i přesná (vizuální) partitura. Zhmotňuje se zde pojetí improvizace coby instantní kompozice – už proto, že spontánně vzniklé může být zopakováno, znovuvyvoláno – a možnosti tvorby kompozic generativních jsou bezbřehé. A konečně, dojem „živosti“, prožitku a „toho podstatného“ v přímém přenosu lze zachytit videodokumetací tak dobře, jak se o tom kupříkladu umělcům na poli happeningu a performance může jen zdát. „Nudil jsem se ve vlaku,“ píše o zrodu následujícího dílka jeho autor.

Jistěže lze komponovat do detailu promyšlené opusy, jistěže lze programovat i efektnější vizuály, jistěže lze pracovat i s přednatočenými zvuky a samply, jejich množství je ale nepřímo úměrné ryzosti, jež je na živém zacházení s Pure Data tou stěžejní kvalitou. Vizuální programovací jazyk Pure Data vymyslel v devadesátých letech Miller Puckette, jeden z nejvýznamnějších inovátorů na poli počítačové hudby a autor možná známějšího Maxe (toho stvořil na pařížském IRCAMu). Jedná se ale o open source platformu dovytvářenou myriádami uživatelů a běhající na voknech, jabkách i linuxech. Napsat by se o Pure Data a live codingu dalo mnoham víc, v této rubrice jde ale o potěšení z dívání na vznikání. Už ta úvodní ticha, v nichž se rodí věci budoucí…

Koncertování s Pure Data a jinými jazyky, v nichž lze komponovat / improvizovat rovnou na pódiu, se v České republice zabývá především početná a personálně proměnlivá skupina Kolektiv

 


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.