Moře, především pak optikou tajemna, dobrodružství, nebezpečí a živlu přemáhajícího jakékoli lidské snažení, je možná jedním z nejsilnějších motivů různých umělecký děl, ať již jde o klasické, výpravné eposy, nebo naopak lidovou kulturu, z níž často čerpají například soudobé popkulturní námořnické písně, ať už je zpívá Heino, Eva a Vašek či náckové Sturmwehr. V těchto videích se však zaměřím na zhudebňování moře z hlediska navozování atmosféry výše uvedených motivů. Živel se sice rovněž opěvuje, ovšem důraz je kladen také na zvuk co nejvíc přibližující moře, jež nejprve jen příjemně či zlověstně houpe, nakonec však pohlcuje vše plovoucí, případně působí smrt a z prázdných bludných lodí vytváří věčné hroby zoufalých lodníků. Atmosféra temného moře se navíc svým způsobem potkává až s mystickou a spirituální představou, částečně jdoucí ruku v ruce se soudobým trendem výjimečného sdíleného zážitku, jak o tom píše Michel Maffesoli v souvislosti s tzv. neo-tribes.
Romantického základu dobrodružství a zároveň bujarého veselí námořníků se v minulosti chytili například heavy metalisté Running Wild, nedávno také třeba folk-punkoví The Dreadnoughts. Pokud bych měl ale vypíchnout dílo, které úspěšně spojilo heavy metalovou či jinak rockovou estetiku s pravou atmosférou krutého moře, pak musí přijít řeč na Iron Maiden. Jedná se především o skladbu Rime of the Ancient Mariner, jež byla napsána na základě eposu Samuela Taylor Coleridge z roku 1798. Děsivé recitační intermezzo, které si kapela do skladby vypůjčila, vhodně připomíná dobu počátku romantismu v zemi, jež dlouhou dobu vládla světovým mořím.
Oproti výše uvedeným zvučným jménům instrumentalisté Sea Witch z Nového Skotska svou metalovou tvorbu dosti osekávají a zároveň vše sází na sugestivní temnou atmosféru s postupnou gradací.
Klidnější nebo spíše lehkou a minimalistickou prezentaci námořního putování nabízí portugalský experimentátor Rui P. Andrade. Jeho počin Vessels přináší elektronický „zpěv“ lodních šroubů slyšitelný odkudsi z tišších míst plavidla, což můžeme brát svým způsobem jako protiklad k výše uvedenému děsuplnému romantismu.
Atmosférický romantismus moře si dáme ještě jednou, ovšem tentokrát jako naději, případně melancholii. Tak působí známý neofolkový, ale i experimentální hudebník Jerome Reuter, který si jako mnozí další v těchto žánrech libuje v symbolických obrazech živlů a přírody, tentokrát v rámci tematiky španělské občanské války.
Válka, především ta první světová na moři, pak přináší inspiraci Američanům Minenwerfer. Jejich řezavý black metal chvílemi úspěšně navozuje atmosféru bojových plavidel na uhlí, padajících vystřílených nábojnic malorážních kanónů a prázdnoty všech idejí v bezedném mlýnku na maso.
Pokud bychom na závěr podlehli škarohlídství, tak by se muselo přiznat, že se výše uvedeným umělcům zkrátka nemůže podařit zhudebnit nebo alespoň napodobit pravou atmosféru nepodmanitelného moře a ztracených temných lodích v něm. White noise zvuky z arktického polárního ledoborce tak mohou být v tomto smyslu ideálním a autentickým zakončením námořních videí.