Videa na víkend – Větrné samohrajky

  
64

Počasí je proměnlivé a vítr honí a Evropou sem a tam horký vzduch i dešťové mraky. Takže přehlídka nástrojů rozeznívaných větrem je zcela na místě.

Vítr, vzduch v pohybu, neviditelná síla, která dokáže ohýbat a lámat stromy. Zvuky větru mohou připomínat nářky duchů ze záhrobí, nebo naopak uklidňovat. A není divu, že někoho občas napadne sílu větru využít k vytváření hudebních zvuků. Starořecký bůh větru Aeolus dal jméno nástroji zvanému aiolská harfa, konstrukci se strunami napnutými tak, aby je proudění vzduchu slyšitelně rozechvívalo. Tento princip byl známý již ve starověku, v Evropě získal popularitu v 19. století. A dodnes inspiruje experimentátory, zvukové ekology i domácí kutily.

Slavný stavitel zvukových soch Max Eastley postavil nedávno jednu aiolskou harfu na věži v Birminghamu.

Některé aiolské harfy jsou komplikovanými stavbami.

Někdy naopak stačí přidělat plastovou nádobou coby rezonátor k drátu.

Ale netřeba stavět speciální konstrukce. Stačí odložit klasickou harfu na místě, kde hezky profukuje.

 

Zde namísto větru přírodního posloužil průvan větracích průduchů v budově.

V Blackpoolu využívají vzduchu vytlačovaného mořským příbojem skrze průduchy. Nástroj navrhli Liam Curtin a Gooding.

Ale vítr může rozeznívat i jné než strunné nástroje. Třeba rozťukat kamínky a zvonky jako u objektů Sonic Reed Beds od Kathy Hinde.

A vítr může foukat i do píšťalek. V Číně existuje tradice píšťal přidělávaných na ocasy ochočených holubů. Ti pak v hejnech létají po okolí a vytvářejí podivné symfonie.

Zde v terénu:

Zde dokument o tradici:

Vítr se může stát řídícím prvkem i pro elektronické zvuky, jako u tohoto objektu připomínajícího ptačí krmítko. Popis systému najdete pod videem.

Pokud chcete zvuky větru použít ve vlastní tvorbě a nechcete, či nemůžete si je sami nahrát, zde jsou nějaké novozélandské větry čerstvě v prodeji.

A nesmí chybět nějaký dlouhohrající záznam.