Ostravské dny mimo jiné sáhnou do dějin počítačem generované kompozice.
Psát, že Ostravské dny budou mimořádnou událostí na poli současné hudby, je samozřejmě klišé, ale co naplat, ambicióznější akci na naší scéně nenajdete. Pojďme se tedy namátkově projít chystaným programem, ať víme, nač se těšit.
Oficiální část festivalového programu začíná 24. srpna, té ale předchází tři předkrmy ve třech dnech. Jedním z nich bude koncert amerického smyčcového kvarteta MIVOS QUARTET, které se v programu zaměří na skladby, vytvořené s větším či menším zapojením počítačových algoritmů. Zazní mimo jiné Illiac Suite Lejarena Hillera, první kompozice vygenerovaná počítačem již v roce 1957. Program nabídne porovnání děl z 60. či 70. let s těmi nejaktuálnějšími, třeba od Iana Mikysky, Marka Krajňáka či Anny Heflin. Z oněch historických položek si zaslouží zmínku Mutatis mutandis od Herberta Brüna. Jde o sérii počítačem vytvořených vizuálů, které jsou využity jako grafické partitury. Zde jedna z variant:
Algoritmická kompozice či umělá inteligence v hudbě dnes představuje velmi aktuální téma (několikrát jsme o ní také psali zde i zde), proto se Ostravské centrum rozhodlo uspořádat na toto téma diskuzi. Pod moderátorským vedením Borise Klepala se nad otázkou „Co umí AI opravdu nového, jak zachází s tradicí – a co tím říká o nás?“ zamyslí skladatel a informatik Milan Guštar, hudební informatik a cembalista Jan Hajič a také autor tohoto textu s perspektivou etnomuzikologickou. Debata proběhne 30. srpna v prostoru The Kitchen, v někdejším hotelu Palace.
Již tradiční součástí, přesněji předehrou Ostravských dnů se stal Minimaraton elektronické hudby v režii spolku Bludný kámen. V nově otevřeném objektu Futureum, kde se kdysi mlelo černé uhlí, budou ke slyšení zvuky nových i starých technologií. Ursula Sereghy bude hrát skrze porcelánový zvukový systém Manky Lustigové, Richard Grimm a Patrik Herman probudí hudbu v 3D tiskárnách, Augustė Vickunaitė ukáže, jak se oživují staré páskové magnetofony.
Hlavní festivalový program odstartuje orchestrální koncert s kompozicemi festivalových stálic: Philla Niblocka, Bernharda Langa, Alvina Luciera a Petra Kotíka. I fakt, že se některá jména objevují v programu každý rok, k Ostravě patří, naštěstí je vyvažován průběžným objevováním jmen, která naopak na českých scénách chyběla, byť se jedná o tvůrkyně a tvůrce s bohatou kreativní stopou. To je případ kubánsko-americké skladatelky Tanii León, jejíž díla zazní na koncertě sboru Canticum Ostrava. Mezi nimi bude i Rimas Tropicales (2011)
Hned několikrát zazní hudba srbské skladatelky Snežany Nešić – která se v rámci festivalu na scéně objeví i jako akordeonistka. Ostravská banda zahraje její kompozici Tristia.
Propojování současné tvorby s dějinami hudební avantgardy k ostravské dramaturgii nerozlučně patří. Letos bude mít například podobu bloku nových kompozic pro intonarumori, tedy futuristické „hlučníky“. Na Ostravských dnech poprvé vystoupí EFNI (Ensemble of Futurist Noise Intoners), mezinárodní soubor složený z performerů a skladatelů Luciana Chessy, Anny Clementi, Wernera Duranda a Jana Koláře, který nástroje rovněž rekonstruoval.
Další příležitost zhodnotit, jak moc či málo se kreativita za posledních sto let posunula, nabídne koncert Nové 100 let, na němž zazní klavírní Socrate Erica Satieho z roku 1919 a Ursonate (1923–1932) dadaistický hit Kurta Schwitterse, hledající poetiku v prajazyku oproštěnému od významů“ „Fümms bö wö tää zää Uu, pögiff, kwii Ee“. První zmíněné dílo zahraje Daan Vandewalle, druhého se ujme Christopher Butterfield.
Interpretačním pilířem festivalu je soubor Ostravská banda, který letos uvede ve světové premiéře skladbu Assemblage: Trace/Mobile od Alexe Minceka. Zde ukázka díla ze stejné série.
Kromě zmíněného MIVOS QUARTET letos přijali pozvání saxofonisté z kvarteta Quasar. Od nich uslyšíme mimo jiné dílo Clauda Viviera Pulau Dewata, což znamená Ostrov bohů. Vivier se při jejím psaní inspiroval principy hudby balinéského gamelanu a svůj komentář k tomuto kousku lakonicky uzavírá slovy „Je to dětská hudba…“
Dlouhou noc, tedy hudební maraton, jehož hlavní lokací bude City Campus Ostravské univerzity, zahájí skladba Petra Cíglera Awake z roku 2002 pro tři tuby a perkuse. Pro redakci HIS Voice je to kus s nemalou sentimentální hodnotou, protože v dobách, kdy ještě byly nahrávky vzácné a ty z oblasti soudobé kompozice obzvlášť, jsme právě tento kousek zařadili na jeden z HIS Voice samplerů přikládaných k výtiskům našeho časopisu.
Speciální zážitek slibuje, Naldjorlak skladba francouzské autorky Elaine Radigue, která znamenala její přechod od čistě elektronické hudby k čistě akustické. Pomalé prozkoumávání zvukových možností violoncella, jak jste ho dříve neznali, provede Charles Curtis, pro něhož a s nímž Radigue skladbu v roce 2005 vytvořila.
O půlnoci program uzavře v prozatímně vybydleném hotelu Palace houslové duo Hany Kotkové a Olivie De Prato díly Salvatore Sciarrina, Luigiho Nona a Miroslava Srnky.
Finále v Trojhalí Karolina opět odehraje ONO, tedy Ostrava new orchestra ve spojení s Ostravskou bandou. Program je vesměs zcela novinkový, s jednou zásadní historickou položkou. Mezi novinkami bude třeba Meduse pro trubku a orchestr z roku 2024. Její autorka, švédská skladatelka Lisa Streich při práci na své kompozici našla inspiraci v eseji Smích Medúzy (1975) francouzské feministické kritičky Hélène Cixous. V autorském komentáři mimo jiné píše: „Ve verzi římského básníka Ovidia, je Medúza krásná mladá žena s dlouhými, větrem rozcuchanými kudrnatými vlasy, která svou krásou láká muže. Mezi nimi je i mořský bůh Poseidon, který ji znásilní v chrámu zasvěceném bohyni války a moudrosti Athéně. Ta se rozzuří a potrestá oběť Medúzu, ale ne pachatele Poseidona. Promění Medúziny krásné dlouhé vlasy v hady a každého, kdo se na ni podívá a setká se s jejím pohledem, promění v kámen. Přemýšlela jsem, zda se můžeme vrátit k původní Medúze. Medúza, která je krásná a směje se. Medúza, která nebyla potrestána za svou krásu.“
Onou historickou exkurzí v rámci koncertu bude Como una ola de fuerza y luz (Jako vlna síly a světla, 1972) Luigiho Nona, která byla skladatelovou odpovědí na smrt charismatického chilského studentského vůdce Luciana Cruze. S ním se Nono osobně seznámil v témže roce, kdy Cruz zemřel na následky otravy plynem. Nono spojuje rozsáhlý orchestrální aparát se sólovým klavírem, elektronikou a sopranistkou, jejíž part je postaven na textu argentinského básníka Julia Huasiho: „Luciano! V nebezpečných větrech této země. Budeš následovat, plamenný, mladý jako revoluce, v každém břemenu svého národa, vždy živý a a tak blízký jako bolest tvého odchodu.“
Celý program Ostravských dnů najdete zde.