V roce 1808 zjistil britský chemik Humphrey Davy, že mezi dvěma uhlíkovými elektrodami lze vytvořit elektrický oblouk vyzařující silné světlo. Jeho objev vedl k vytvoření obloukové lampy, která se přibližně od poloviny 19. století používala jako elektrický zdroj světla.
Obloukovky umožňovaly vytvořit velice intenzivní světelný paprsek, v některých aplikacích se proto používaly dlouho po vynálezu žárovky. Nahradily je až moderní výkonné výbojky, které pracují na podobném principu.
Při provozu vydávaly obloukové lampy často nepříjemné rušivé zvuky. Ty se v roce 1899 pokusil odstranit britský fyzik William Du Bois Duddell. Při svých pokusech zjistil, že se zvuk mění s velikostí přiváděného napětí a že jeho frekvenci je možné ovlivňovat. Připojením klaviatury tento jev demonstroval. Tak vznikl první elektronický hudební nástroj zvaný Singing Arc (Zpívající oblouk). Ke své činnosti nepotřeboval žádný zesilovač a jako reproduktor sloužil přímo elektrický výboj.
Jelikož k rozkmitání vzduchu a vytvoření zvukových kmitů není potřebná hmotná membrána, jsou pomocí elektrického výboje dobře přenášeny vysoké frekvence. Plazmové výškové reproduktory využívající tento princip se vyrábějí od poloviny 20. století. Zde je demonstrace modelu MP-02 německé společnosti Magnat.
Hrát mohou i velké výboje získávané pomocí vysokonapěťových Teslových transformátorů.
Plasmový reproduktor si můžete postavit sami.
Pokud si na samostatnou stavbu netroufnete, jsou k dispozici i stavebnice.
