Ruský umělec působící pod jménem Doru Belu vydal u ruského labelu Byuro, hauntologickou nakládačku s předlouhým názvem карие глаза встречают ясность в бюро. быть может, ей не стоило здесь находиться так долго, čili něco jako: “Hnědé oči spatřují jasnost v kanceláři. Možná, že tam neměla být tak dlouho”.
Album sestává ze dvou identicky dlouhých tracků (22:30) tvořených, podle samotného umělce, jemným šeptáním, vzdálenými melodiemi a hluky. Mimózní estetika z internetu stažených fotografií, kombinace znaků japonské katakany a azbuky bez velkých písmen vytváří podivuhodně neprobádatelný svět, o kterém je těžké cokoliv říct. Vyšinuté new age zabalené v oparu toho největšího reverbu, jenž byl k sehnání, zní ze všeho nejvíc jako nějaký ASMR underground určený k relaxaci a zároveň k navození všemožných psychedelických stavů, které je možné si pouhým poslechem přivodit. Je také možné, že k nám prostřednictvím jemného šeptání promlouvá nějaká zavrženíhodná sekta, jak se svého času vyprávělo o Led Zeppelin, že texty jejich písní puštěných pozpátku měly oslavovat samotného Satana. Skladby дору белу není nutné poslouchat od konce, a možná, že je vokální part místy obrácený, to se nedá uspokojivě rozpoznat.
Každopádně jsou hauntologické kvality nahrávky vysoké a požitek z bloumání sonickými dálavami narušují jen všudypřítomné zvuky deště, kapání a bouře. Tu tam se vynoří dokonce nějaký hudební motiv, upomínající na mallsoftové zpomalování a rozmazávání osmdesátkových šlágrů, zkrátka všechno je zde, jak má být. Pokud máte chuť se trochu zpomalit, pusťte si tento zvukový amalgám z ruského Toljatti. I ve východním bloku může kvést hypnagogický pop!
дору белу: карие глаза встречают ясность в бюро. быть может, ей не стоило здесь находиться так долго