Rozhovor s Ladislavem Buchtou aka Ladbuchem.
Přiznám se, že s vaší hudbou jsem se seznámil teprve skrz Michala Kořána, zakladatele labelu Blue Lizard, u kterého vám nedávno vyšlo nové album Life in Morgenland Has Stopped. Když jsem si začal zjišťovat souvislosti, zjistil jsem, že jste měl ještě před Ladbuchem poměrně bohatou hudební dráhu. Začínal jste jako bubeník?
Ano, už někdy od patnácti, ale to byly takové ty zábavy. Později jsem narazil na kluky, kteří se zajímali o underground, chodili jsme spolu do hospody. Díky nim jsem poznal úplně jinou hudbu a hraní po zábavách mi přestalo dávat smysl. Založili jsme kapelu jménem Vykopaný hrob pes band. Hrál jsem v ní na druhé bicí a kytaru, postupně jsem začal přiklánět ke kytaře. Dnes už jsou pro mě bicí minulostí. Myslím, že jsem nebyl moc dobrý bubeník, i když někdy uvažuji, že bych si nějaké elektronické bicí pořídil. Také si vybavuji kapelu Diletant Music Orchestra, se kterou jsme odehráli pár koncertů, jednou i v Praze, někdy v roce 1988.
Proč Diletant?
Kluci vymysleli diletantské hnutí, přetvořili Komunistický manifest na Diletantský manifest. Skrz ně jsem poznal hudbu Residents, Sonic Youth nebo Half Japanese, prostě úplně jinou hudbu, než kterou jsem do té doby znal. To mě vymrštilo hudebně někam jinam.
Narazil jsem také na kapelu s názvem Mimostojící.
S Mimostojícími jsem hrál v letech 2000 až 2002. Naše hraní bylo hodně inspirované Pavlem Richterem a jeho působením v Dunaji. Jeho hudba mě zasáhla už někdy před vojnou, zjara roku 1984, na koncertě v Opavě, kde hrál s Oldřichem Janotou, na kterého jsem tam cíleně šel. Janotu jsem docela dobře znal, protože u nás bývaly různé folkové festivaly, kde hrával často. O Richterovi mi tehdy kamarád řekl, že je to nějaký kytarista z kapely Švehlík. V téhle muzice jsem slyšel zvuky, které mě hodně zasáhly. Mimostojící bych popsal jako studentský bigbít, do kterého jsem přidával všelijaké zvukové plochy. V téhle době už jsem měl nějaké reverby a krabičky, a tímhle způsobem jsem zvuk Mimostojících doplňoval. Nahráli jsme spolu dvě cédéčka.
Rád bych se zastavil u formace Hasta Luego, která vás, alespoň v pražském kontextu, poprvé více zviditelnila. Jak se tahle kapela dala dohromady a jaká v ní byla vaše role?
Celé to začalo tak, že jsem si pořídil čtyřstopý kazeťák a začal nahrávat. Udělal jsem si nahrávku, jenže tehdy jsem neměl počítač, takže jsem kazetu musel poslat do Brna, firmě, která mi ji dala na cédéčko. Výsledné demo jsem poslal jako přihlášku na Malou alternativu. Nahrávku jsem pojmenoval Hasta Luego, protože jsem na obal dal pohled od kamaráda, který mi ho poslal z Ekvádoru. Byl to cestovatel, momentálně bydlí v Číně, a napsal mi tam jako pozdrav „hasta luego“. Na obalu tedy bylo Hasta Luego – Ladislav Buchta. Z Malé alternativy mi zavolali, že by chtěli tu kapelu Hasta Luego. Říkal jsem jim, že to není kapela, ale jen název CD. A oni mi odpověděli: tak zkuste něco vymyslet, my vám zavoláme za týden. Tak jsem narychlo sehnal houslistu a bubeníka. Měli jsme asi čtyři zkoušky a jeli jsme do Prahy. Na Alternativě jsme myslím docela slušně zahráli.
Potom jsem začal hledat další lidi, abychom sestavu rozšířili. K houslím přibyla zpěvačka a bubeník. Natočili jsme demo CD ve studiu kousek od Opavy. Poslal jsem ho do Black Pointu, tam se jim to zalíbilo a chtěli ho vydat. Tak jsme ještě další půlku věcí dohráli a oni to nakonec v roce 2005 vydali.
Jak to, že ta kapela neměla delší trvání?
Můžou za to víceméně personální problémy. Pořád někdo odcházel. Hasta Luego mělo dost sestav a různých repertoárů. Krátce po natočení CD jsme udělali šňůru, asi třináct koncertů, ale potom se zpěvačka přestěhovala, a odešel i bubeník. Zůstal jsem zase jen s houslistou, takže jsem hledal další lidi. Zmíněné album pro Black Point vzniklo tak, že jsem připravil podklady, a spoluhráči mi k tomu zahráli své party. Samozřejmě jsem vždycky preferoval jejich přístup, ale nikdy jsme netvořili jako kapela dohromady. To jsem zažil až později v posledních sestavách, kdy jsme tvořili společně.
Nechybí vám společné hraní v kapele?
To je věc, kterou řeším celý život. Chybí. Ale vždycky jsem narážel na to, že Krnov je malé město. V určité době jsem zvažoval, že bych odešel do Prahy, kde by všechno bylo jednodušší. Nakonec jsem zůstal tady na konci republiky, ale pořád to v sobě mám. Doma v Krnově jsem hrál téměř se všemi muzikanty svého ročníku, ale nikdy se z toho nevyklubala pevná spolupráce. Vždycky jsem byl tak nějak mimo, chtěl jsem dělat trochu něco jiného než oni.
Zkrátka Mimostojící.
Pořád přemýšlím, čím bych chtěl svoji hudbu momentálně obohatit. Protože když hraju jako Ladbuch sám, cítím, že už je to tak nějak naplněné. Rád bych sehnal bubeníka, který ovládá i elektroniku, ale tady se teď žádný nerýsuje. Kapelní rámec mi zkrátka chybí.
Ještě než se dostaneme k Ladbuchu, mám tu poznamenané jméno Hovězí křídla. Můžete mi k tomu něco říct?
To byl projekt, který vznikl po poslední sestavě Hasta Luego. Některé sestavy Hasta Luego neměly ani jeden koncert, jenom jsme zkoušeli ve zkušebně. Tehdy přišel basista a to už jsme hráli bez houslí. Sehnali jsme bubeníka, takže jsme byli ve třech, ale nikdo neuměl pořádně zpívat. Jenže po krátké době odešel bubeník kvůli pracovnímu vytížení mimo město, a tak jsme začali hrát tvrdší věci, řekl bych až metal, s automatickým bubeníkem. Problém byl, že na alternativce jsme byli moc tvrdí a na metalisty moc složití. Psal jsem si i s Čurbym, který dělá metalové festivaly, proč nás nikde nevezme. Psal mi, že je to na metalisty prostě moc, že chtějí hlavně kývat hlavou. Bylo to podle mě hodně syrové a stylově se to nikam nehodilo. V téhle tvrdší sestavě jsme měli pár koncertů, ale tím to skončilo. Něco je k poslechu na Bandzone i na YouTube.
Když si projíždím váš Bandcamp, je tam velké množství nahrávek různých sestav. Třeba MR/LB nebo RRRR+A/-db-…
RRRR+A je Soňa Jelínková, která dělá animované filmy a zpívá. Měli jsme spolu pár improvizovaných koncertů a dělal jsem hudbu k jejímu animovanému filmu. Bylo tam víc muzikantů, takže spolu občas spolupracujeme. MR je hlukař Martin Režný z Ostravy, se kterým se chystáme něco nahrát. No a -db- je zkratka Ladbuch a Ladbuch zase zkrácený Ladislav Buchta.
Váš současný projekt je nejvíce spojený s ambientem. Co způsobilo, že jste se v poslední době vrhl primárně tímhle směrem?
Způsobilo to to, že jsem začal mít zdravotní problémy. Byl jsem asi rok mimo, měl jsem problémy s rukama a nebyl jsem schopný hrát na kytaru. Pořídil jsem si lepší počítač s programem Logic Pro, protože jsem si myslel, že do budoucna budu dělat už jen elektronickou hudbu. Začal jsem zkoušet různé věci. Potom se mi ruce trochu spravily, takže jsem mohl doma nahrávat i kytaru. Ambient jsem v sobě nějak pěstoval už od té doby, co jsem slyšel Pavla Richtera, Briana Ena a podobné věci. Můj záběr hudby je docela široký. Mám rád Napalm Death i Arvo Pärta.
Začal jsem si víc hrát se zvukem, zkoušel jsem elektroniku. Byl jsem nějaký čas i po nemocnicích a první věc po návratu, kterou jsem nahrál, byla skladba Restart. Je na YouTube a odrazily se v ní moje prožitky z hospitalizace. Potom jsem v tom pokračoval, a to už jsem byl v kontaktu s Michalem Kořánem, posílal jsem mu nějaké věci, líbily se mu, a pak mi vydal první ambientní album.
Jak jste se vlastně potkali, kdo koho oslovil a jak důležitá je pro vás spolupráce s Michalem Kořánem?
Ozval jsem se mu já. Já jsem byl takový posílač — pořád jsem něco někam posílal. Dřív jsem chodil na poštu s kazetami, dneska to pošlu mailem. Takže jsem se mu ozval, jemu se to zalíbilo. Posílal jsem mu i věci, které nakonec nevyšly, protože mám strašně velký archiv a postupně ho zpracovávám. U starších věcí jsem kdysi dělal hudbu i na PlayStationu a kombinoval jsem to s kytarou a čtyřstopým kazeťákem. Pro mě je spolupráce s vydavatelstvím Blue Lizard zásadní v tom, aby se moje hudba vůbec někam dostala. Díky tomu jsem měl možnost zahrát si párkrát na festivalech. Hrál jsem třeba v Boskovicích, na Space X nebo loni na Slunovratu o půlnoci ve velkém kostele. Vydavatelství mi umožnilo si zahrát.
Mluvili jsme trochu o Pavlu Richterovi. Jak jste se vlastně propojili? Nahrávky, které vyšly v posledních letech, jsou vaše první spolupráce, nebo už jste spolu dřív nějakým způsobem kooperovali?
My jsme se trochu znali. Když hrál s Wooden Toys v Opavě, jel jsem tam a oslovil ho. Tam jsme se poprvé seznámili. Potom jsme se párkrát potkali na festivalech, vyměnili si nahrávky. Jezdil jsem taky na koncerty poblíž, třeba do Ostravy, když tam hrál Richter Band nebo nějaká Pavlova variace. Nakonec se naše cesty protnuly na albu Various Matters. Měl jsem v archivu spoustu elektronických věcí z doby, kdy jsem přišel z nemocnice a pořádně jsem nevěděl, jak to dokončit. Říkal jsem si, že zkusím někoho oslovit. Jak jste se ptal, jestli nemám chuť hrát s někým dalším, tak tenkrát mě napadlo rozeslat moje demáče různým muzikantům, jestli by se nechtěli zapojit. Poslal jsem to Michalovi Kořánovi, Tomáši Peřinkovi a dalším lidem, a také Pavlu Richterovi, trochu s obavou, jestli ho to zaujme. Líbilo se mu to, a do tří věcí mi něco nahrál. Bylo to album, kde byla i Renáta Ullmanová, bývalá zpěvačka z Hasta Luego. Občas mi něco nazpívá, nahraje housle. Tak to celé vzniklo. Po nějaké době mi Pavel napsal na Facebooku, že bychom mohli zase něco zkusit. Měl jsem k dispozici ještě část nezveřejněného archivu, poslal jsem mu ho, a on to zpracoval úplně perfektně do výsledné podoby. Vyšlo to u Polí5.
Plánujete něco do budoucna?
Plánuju. Chystám se vydat další nahrávku. Myslím, že je pro mě škatulka ambientu docela úzká, takže teď připravuji možná trochu ostřejší věci. Zatím je to ve fázi, kdy si je poslouchá Michal Kořán. Pokud to nevezme, mám ještě vlastní Bandcamp, kam dávám i archivní kousky. Mám v plánu je zpracovávat a postupně zveřejňovat. Něco dávám na YouTube, něco na Bandcamp a něco mi vychází u Blue Lizard.
Jaký je vlastně váš současný setup? A na čem hrajete?
Docela často obměňuji krabičky, ale zásadní je pro mě počítač s programem Ableton Live. Jsem samouk. Pořídil jsem si k tomu MIDI klávesnici a vůbec jsem nevěděl, jak ji připojit. Nakonec jsem tam něco mačkal a vytvořil si na klávesnici osm základních zvuků, které používám. Ani nevím, jestli to dělám správně. Spolupracoval jsem i s brněnskou kapelou Ensoi a asi dva roky jsem s nimi hrál koncerty. Měli jsme docela dobře našlápnuto, ale covid všechno přerušil. Tehdy jsem s nimi konzultoval, jak Ableton používám, a členové kapely mi řekli, že ho používám přesně naopak, než se má… Pro mě je na tom super, že to dokáže utlumit původní signál kytary a zůstávají tam ambientní plochy. Takže to různě kombinuji. Nahrávky z poslední doby jsou víceméně živé. Většina jich vzniká při domácím hraní přes Ableton.
Jak se liší tohle hraní od domácího skládání a studiové práce?
Výrazně. To, co mám na nahrávkách, nikdy nehraju živě na koncertě. Ani bych to neuměl zahrát. Všechno je hodně intuitivní. Naživo hraji sety ze zhruba patnáctivteřinových smyček, ze kterých postupně stavím skladby. Mám připravené třeba čtyři nebo pět takových smyček. Rád je během koncertu opouštím a snažím se do hudby dostat nové motivy. Ableton a různé formování základního signálu mi umožňují přecházet plynule do nových ploch.
Stává se, že záznamy vašich hraní se stanou základem nějaké studiové nahrávky?
Ano, přesně tak. Někdy zůstanou tak, jak jsou, jindy do toho ještě něco dohrávám. Na Bandcampu mám třeba album Větve! a tam je všechno živě. Jen udělám mastering a nechám to tak, protože je to plné a funguje to.
Nedávno vám v Blue Lizard vyšlo album Life In Morgenland Has Stopped. Je to vaše první album spojené s konkrétním místem, inspirované nějakým geografickým bodem?
Ano, určitě. Než jsem Morgenland (česky Ranná) poprvé navštívil, ani jsem nevěděl o jeho existenci. Byla to sudetská osada s dvanácti baráky v blízkosti Karlovy Studánky, dnes už tam stojí jen jeden. Je tam jeden hodně starý strom, jasan, a celé to okolí mě tak zasáhlo, že jsem se tam několikrát vracel. Pokaždé, když jsem přijel domů, nahrál jsem to, co jsem cítil. Občas se mě někdo ptal, jestli názvy skladeb něco vystihují nebo znamenají. Doposud jsem to dělal tak, že jsem názvy trackům dával úplně náhodně. Vždycky jsem je tam nastřílel a nemělo to žádnou spojitost s hudbou.
Morgenland není tak daleko od Krnova, ze kterého pocházíte. Souvisí tohle nějak s těmi dojmy, které jste zmínil?
V tom je právě ten problém. Moje rodina se sem přistěhovala z Ostravy. Děda po válce přišel do kraje, kde byly prázdné baráky. Takže nemám úplně vztah ke Krnovu, i když dětství zde bylo bezstarostné. Líbí se mi město i celé okolí, ale člověk cítí, že tu nemá kořeny. Generace mých stejně starých kamarádů je na tom podobně — rodiče nejsou z Krnova, přišli odněkud. Sudety mají obecně smutnou historii. Spousta lidí tady bydlí v barácích po Němcích. Mám k tomu složitý vztah. Kořeny cítím spíše v Ostravě, odkud pochází velká část rodiny. Ale děda se tehdy rozhodl, a tak jsme tady.
Můžete prozradit, na čem zrovna teď děláte?
Mám rozdělané tři projekty. Na jednom z nich už pracujeme s Michaelm Kořánem. Pak chystám další album, možná o něco ostřejší. A také pokračuje můj lov z archivu. Na Bandcampu mám zatím dvě archivní alba, označuji je jako Čp.1 a Čp. 2. Teď dělám na třetím dílu. Jsou to starší věci, které se snažím trochu obohatit novějšími zvuky a dokončit je. Jak jsem říkal, v archivu mám pořád spoustu rozdělaných věcí.
Co nějaké hraní? A kde si člověk může najít informace o tom, na čem zrovna děláte? Existují nějaké stránky nebo sociální sítě?
Facebook, stránka Ladbuch, aktuální věci dávám hlavně tam. Jinak 3. září mám v Jeseníku festival, v září ještě vystupuji na Ostravsku, v říjnu mě čeká Zlín a chystám také nějaké Brno. Takže pár koncertů je přede mnou.