Zvuky zmizelých ostrovů jsou chytlavým dílkem nijak nevybočujícím z myšlenkového mainstreamu současné „experimentální“ elektroniky.
S berlínským producentem Andrewem Peklerem (narozeným v SSSR a dlouho žijícím v Kalifornii) se posluchač neomylně vydává do hájemství konceptuální / programní tvorby. Pekler si oblíbil easy listening a žánry, které jde shrnout hráběmi pojmu exotica, a neváhá k nepřebernému bohatství hudby snadné a daleké přičinit původní dílka. To nejnovější je historicko-objevitelské.
Stávalo se v éře zámořských objevů a koloniální expanze, že jednou objevené ostrovy nebylo podruhé možno nalézt – mohla za to chyba v zápisu souřadnic, nejistota stran přesného určování zeměpisné délky, skutečnost, že zdánlivě čerstvě objevený ostrov si jeho objevitel spletl s ostrovem již známým, i jiné omyly. A právě těmito místy, která byla-nebyla, se Pekler na svém novém albu Sounds from Phantom Islands zaobírá.
Elpíčko, jež vyšlo začátkem listopadu na značce Jana Jelineka, je ale jen částí projektu, který Pekler fantomovým ostrovům věnuje. V první řadě jde o online mapu, po níž si můžete brousit kurzorem a u každého ostrova se dozvědět, odkdy dokdy pro západní svět existoval, a vyslechnout si jeho samozřejmě imaginární zvuky.
Ztracené ostrovy jsou – podobně jako jiná zapomenutá místa a další lokality imaginární geografie – v módě. Vzpomeňme na aktuální alba Rashada Beckera, knihy nejrůznějších „sběratelů měst“ či Middletonův Atlas zemí, které neexistují.
V módě jsou i terénní nahrávky, které obyvatelé měst uloví na svých toulkách do pokud možno panenské přírody, a v módě jsou i modulární syntetizéry, z nichž lze vykroutit nejednu zvukově-krajinnou imitaci. I hudba zvaná experimentální má své střední proudy a tohle album je jeho dokonalým představitelem – retro modulární syntézy se vrací do méně dávné minulosti jablíčkově digitální elektroniky a boomu příručních rekordérů a všechno to strašně chce vonět dálkami.
Andrew Pekler – milovník hudebních žánrů, v nichž se křísí exotika, jež nikdy nebyla – se snad neurazí, označím-li jeho nahrávku za kýč, tedy dílo snažící se budovat libé pocity na základech, jež samo nevyhloubilo. Nerad bych autorovi křivdil, ale obávám se, že tuhle svou výtku musím vztáhnout i na jeho zaklínání Claudem Lévi-Straussem a postkolonialistickým prozřením; z obou se dávno stala plytká „meziřeční“ floskule, čímž míním to, že jsou nezměrně častěji vyslovována, než zpytována a chápána.
Easy listening a exotica se mají poslouchat pro to, čím chtějí být, proč jim tedy podsouvat cokoliv jiného. Jiný verdikt, než že „chytlavé to je“, zde tedy asi nemá význam. A šťastnou plavbu, třeba na palubě čtyřiadevadesátého, silvestrovského Kardiostimulátoru.
Andrew Pekler: Sounds from Phantom Islands
Faitiche (https://faitiche.de)