Dva švédští death industriální králové, Henrik Nordvargr Björkk a Thomas Ekelund, se spojili v novém projektu, aby přednesli svou aktuální žánrovou vizi.
Pokud vás zajímá hrubší podoba současného industrialu, zpráva o spojení dvou švédských ikon žánru by pro vás měla být obdobou druhých vánoc. Vždyť desítky alb, které za Henrikem Björkkem i Thomasem Eklundem stojí, jsou rodinným stříbrem pokračovatelů odkazu labelu Cold Meat Industry a dalších stylotvorných pramenů. Björkk nastoupil na scénu koncem osmdesátých let, a to hned dvojctihodným způsobem, jako hrubozrnný industrialista s projektem Maschinenzimmer 412 (posléze zkráceném na MZ. 412) a jako minimal EBM dřevorubec s Pouppée Fabrikk. Už takto jasně naznačil, že je hudebně plodným mužem mnoha tváří. Během let se věnoval nejvíc industrailu, power elektronice a temným odnožím rytmické elektroniky, nesmíme ale opominout ani jeho výrazný vpád do vod martial industrialu s přepady do neofolku a neoklasiky s projekty Folkstorm nebo Toroidh. To Eklund začal působit na scéně přibližně o dekádu později. Nejprve se sólovým, drone ambientním projektem Dead Letters Spell Out Dead Words, s množícími se vedlejšími projekty posléze začal čím dál více zapouštět kořeny v hlukově industriální scéně, přičemž v roce 2008 vzniklá trojice Trepaneringsritualen se brzy stala výrazným hráčem na industriální scéně. O to více se od letošního debutu dua Det Kätterska Forbund daly čekat silné okamžiky. Naplnili Henrik s Thomasem s novinkou automatická očekávání?
Ne, že by tito pánové už dříve nezkřížili své cesty. Ale jak tři roky staré album projektu ᚾᛟᚢ II // ᚦᛟᚦ ᚷᛁᚷ, tak o rok mladší split singl spíše naznačovaly, s čím se dá do budoucna počítat. Na debutu Lidaverken Del I: Att i Vådeld Förgås pracovali pět let. Tak velkou váhu dali tomuto spojení, že za každou cenu nechtěli promarnit možnost znásobit potenciál obou rukopisů.
Už úvodní kus He Will Fall jasně naznačuje, že na desce nepůjde pouze o sonická jatka, ale že budou oba pánové hrubou sílu často mísit i s hloubavými melodickými momenty. A právě propojení opačných estetických pólů obou osobností vytváří na desce asi nejzajímavější momenty. Ať už v řečeném otvíráku postaveném na monumentální sborové melodiie, jíž neustále penetruje pomalý rytmus, naježená elektronika i občasný silně zkreslený vokál nebo v Att i Vadeld Forgas, která znovu v pomalém tribálním rytmu válí ve velmi spletitém hlukovém podkladu monotónní elektronický podklad. Deska ale obsahuje i mnohem přímočařejší kusy, kde hluk, rytmus a různě zkreslené řvané nebo deklamované vokály jdou prudčeji na komoru (např. Endless Golgatha nebo Sacred Grounds). Mistrovství alba je v tom, že i když tušíme možnost srovnat vše několika tahy se zemí, dvojice se často s oblibou drží na hraně očekávání, ke kterému nakonec nedojde a přitom posluchač nemá pocit jistého vynechaného vyvrcholení. Navíc album funguje i při poslechu na poměrně nízké hladině hlasitosti, což je další klad kolekce. Nakonec bych albu vyčetl snad jen poměrně krátkou stopáž necelých pětatřiceti minut. Přeci jen, když pánové na díle pracovali pět let, člověk tak trochu čekal delší industriální hody. Tak snad římská jednička v názvu naznačuje, že bychom se brzy mohli dočkat pokračování. První díl nasadil laťku výrazně vysoko.
Det Kätterska Forbund: Lidaverken Del I: Att i Vådeld Förgås
Cold Spring (https://coldspring.co.uk)