Dva z nejnovějších titulů na bratislavské značce Urbsounds se nesou pro změnu v duchu nekompromisní beatové elektroniky. Oba vyšly v digitálním formátu i na magnetofonových kazetách.
Za prvním z nich stojí producent Bartek (též člen známého slovenského kolektivu Lazy Bastards Soundsystem), svou kolekci především velmi basově znějících analogových techno stuktur pojmenoval Cpal Nanuq. Nahrávce dominují především svižné beaty obohacované o množství perkusí, často odkazujících ke zvukové estetice ikonických bicích automatů řady Roland TR (808, 909). Zvukovou špínou se potom prodírají též úsečné motivy ze syntezátorů či samplerů, někdy tučný bas, jindy atmosferičtější harmonická ostináta. Rovné rytmy jsou střídány také různě zpřelámanými až škobrtavými.
Zvukově nejzajímavější jsou tu ale možná spíš poklidnější pasáže či odpočinkové předěly, a to zvláště při poslechu z kazety, z níž celé album podstatně více basuje oproti digitálnímu poslechu. Z bicích i z dalších filtry zredukovaných partů zde vzniká chvílemi až jakýsi basový močál neodhadnutelných hloubek, jehož neperiodickou nevyzpytatelnost způsobuje zřejmě sequencer nastavený do náhodnějšího módu. Analogové rozkoše si s touto nahrávkou můžeme užívat vskutku bez obtíží, přibližně sedmadvacetiminutová kolekce Cpal Nanuq je totiž na kazetě nahrána dvakrát, na obou stranách adekvátně dlouhé kazety.
Neméně zkušený producent Dead Janitor nám na titulu Pendulum přináší poněkud experimentálnější projev. Hned úvodní tracky Distance a Flux sice svědčí o tom, že hudba vychází také ze soustavy elektronických nástrojů řízených sequencerem, ovšem rytmus zde spíše než tradičnější bicí zvuky realizují hlavně rozličné syntezátorové průběhy evokující především nervně potemnělé industriální nálady. Slyšet je též výrazná práce s efekty od digitálních granulací i destrukcí až po různý pohyb jednotlivých nástrojů ve stereoobraze.
Teprve v průběhu následujícícho kusu Plant se dostaví též jakási dekadentní postklubová atmosféra. Postupně začnou houstnout zkreslené beaty i poněkud epilepticky nevyzpytatelné acidové syntezátorové motivy. Počínaje následujícícm trackem Rx se již můžeme po většinu téměř třičtvrtěhodinové stopáže desky kochat zběsilými polyrytmickými jízdami. Z techno až hardcoreového základu se rytmy vrství dokonce do poněkud breakcoreového vyznění, zvuky syntezátorových a efektových smyček přitom zůstávají stále adkevátně surové a vytvářejí labyrint, jímž se budou posluchači zajisté rádi prodírat i při opakovaných posleších. Až teprve dvě závěrečné kompozice opět zklidní beatové šílenství, ovšem zase ve prospěch divočejších sónických experimentů.
Artistnímu a expresivnímu zpracování ohlasů klubové zvukové estetiky se Dead Janitor věnuje již od své první desky The Boring Structure (2008, bandcamp zde). Od ní můžeme sledovat skrze mnoho nahrávek na pozoruhodných labelech jeho cestu ke stále větší postindustriální nebo „posttaneční“ abstrakci spojenou též s prácí se stále promyšlenějšími polyrytmy. Na letošním titulu je na své cestě zase o výrazný kus dále.
Bartek: Cpal Nanuq
Dead Janitor: Pendulum
Urbsounds (https://urbsounds.sk)