Kodaňské trio Papir nás již přes deset let oblažuje svým osobitým projevem na poli post- i krautrockové psychedelie. V polovině ledna vypustilo na svět své další pouze číslované album. Na své sedmičce prezentují zajímavý stylový a výrazový posun.
Desku zahajuje téměř dvacetiminutový opus o třech dějstvích, jen v prvním odpichovém groovu uslyšíme bicí Christoffera Brøchmanna, přibližně druhá polovina tracku se pak odehrává na úrovni zajímavě stavěných ambientních ploch a ostinátních linek, kytarového vypravěčství a hymnicky táhlých harmonických kadencí. Oproti dřívější produkci této kapely přešel baskytarista Christian Becher k mnohem úspornější, ještě basovější a vůbec velice účinné hře, kytara Nicklase Sørensena tak má možnost mnohem detailnější práce s čistším zvukem a s téměř až orchestrálními možnostmi delayů a looperů. Šťavnatý sound doplňují též syntezátory. Ohledně témbrového designu je toto album vyladěno velice precizně a umí si zachovat jistou syrovost i při moderních efektech či lyrických riffech. Stopáž kompozice tak posluchači uteče tak snadno, jako kdyby hleděl na příjemně se vlnící teplé moře.
Rychlých temp se na této kolekci nedočkáme vůbec. Skladba 7.2 si svých šest minut šine na klidnějším, pomalu se rozvíjejícím beatu, nad nímž kytary vytvářejí psychedelii až plážovou. 7.3 je pak nádherně vybudovaná osmiminutová ambientní vlna zase bez bicích, ovšem gradující dynamicky, harmonicky i aranžérsky. Závěrečná imprese 7.4 pak stojí na ostinátu bubnů znějících jakoby z vedlejší místnosti, nad ním se pak odehrává precizní strunný dialog, jenž nakonec vyústí v klenuté melodicko-harmonické téma na rozloučenou.
Přestože Papir oproti svým dosavadním standardům na sedmé studiovce výrazně zjemnili, dospěli přitom k mnohem soudržnějšímu projevu, jehož finesy je zábavné odhalovat a zkoumat i při mnoha opakovaných posleších, které německý label Stickman Records nabízí i z CD nebo ze dvou stoosmdesátigramových vinylů.
Papir: 7
Stickman Records (https://www.stickman-records.com)