- Inzerce -

Rodrigo Faina se vrací ke kořenům a Cloudfish si hrají s proměnlivostí

Původem argentinský skladatel, kytarista a kapelník Rodrigo Faina se nechal na svém novém opusu inspirovat četbou svých oblíbenců z mládí, ale také nejrůznější hudbou, která provázela jeho život, včetně špetky tanga. Nizozemské duo Cloudfish čaruje na housle a hlasivky.

Při letmém poslechu může převážně nokturnální nálada profilového alba Rodriga Fainy Different Roots působit lehce fádním dojmem, když se však do něj ponoříme pořádně, začneme si vychutnávat všechny ty aranžérské finesy a nádherné spletitosti. Dvaadvacetihlavý Change Ensemble (hlas, flétna, dva klarinety či basklarinety, čtyři saxofony nejrůznějších druhů, fagot, tři trubky či křídlovky, dva trombony či bastrombony, tuba, dvě elektrické kytary, piano či Rhodes, kontrabas, housle, violoncello a v neposlední řadě bicí či nejrůznější perkusivní nástroje) složený z prvotřídních nizozemských hráčů se zázemím v současné vážné hudbě i v nejrůznějších odnožích jazzu, improvizované hudby i dalších stylů dokáže vytvořit skutečně magickou atmosféru. Tu předestírá již dvouminutový ambientní Opening. Niterně expresivní, ale i jaksi smutečně vzrušená kompozice Deep, Dark and Blue je tu hned ve dvou verzích. Ta první je náladotvorná s éterickým vokálem, který je naopak v alternativním podání mnohem výraznější a kontrastuje s temnější a emotivnější nótou. Dva kusy jsou vlastně melodramy za použití textů Julia Cortázara a Jorgeho Louise Borgese. Podmanivá i hravá recitace Fanny Alofs dává cítit její široký umělecký záběr včetně herectví.

Poklidná seance At Night je umocněna sólující křídlovkou Gerarda Kleijna, která částečně podmalovává hlas, aby potom sama zaujala narativní roli. An Installment Of Time je zvonivě „barokní“ s minimalistickým středem. Nejvýraznější skladba A Room Full Of People s nádechem symfonického progrocku míří od počátku k dynamičnosti a bombastičnosti až k rozbouřeným dechům s lehkým nádechem kakofonického úletu či avantgardního jazzu. Nechybí tu ani vypjaté sólo na elektrickou kytaru v rukách Guillerma Celana, jež umocňuje onu rockovost. Pokud by však tenhle kus zazněl v podání klasického symfonického orchestru, paradigma by se sice změnilo, ale ten odpich by ve svém prazákladu mohl zůstat stejný. U bonusu Dreams, který zde interpretuje Metropole Orkest, je to naruby. Kdyby tohle hrála progrocková kapela, esprit divokého snění by zůstal identický, jen s mírným posunem. Každopádně je to vše na hony vzdálené symfonickému rocku, jaký kdysi předváděli třeba London Symphony Orchestra. Parádním kouskem je příjemně táhlá If I´m To Live, kde Alofs předvádí další pěvecké schopnosti až operního charakteru, ale bez jakékoliv manýry. A to vše koření až romanticko-crimsonovský saxofon Nilse van Haftena. Faina zde skutečně zúročuje své zkušenosti s věhlasnými tělesy z Evropy i USA a vytváří zvláštní hudební chemii s mnoha delikátními přísadami.

Na housle hraje v Change Ensemble Jasper Le Clercq, jenž vedle mnoha jiných aktivit tvoří také s vokalistou Hartogem Eysmanem duo Cloudfish. Jejich zatím jediné CD But Is It Art? představuje kolekci čtrnácti „písní“ s nepřebernými houslovými polohami a technikami, které podporuje využívání efektů a smyček, a taktéž všemožnými hlasovými proměnami. To platí zejména o první polovině, kde mezi skvosty patří například A Light Inside začínající šeptaným tajemnem a paranoidním textem s prohmaty na housle a pokračující naléhavým milostným zpěvem a proměnlivými drnky na struny. Strašidelnou atmosféru má skladba Patience Is A Liar uvozená přídechy a končící dofukováním. V Quweh si Eysman si vystačí s hrátkami s titulními „citoslovci“ a úpěnlivost zpěvu se postupně změní v konejšivost doplňovanou tklivými houslemi. Opravdovým majstrštykem je také skladba, která dala albu název. Úvodní dramatickou recitaci podmalovávají zrychlující se dlouhé tóny, pak se vše promění v jakýsi kosmický sound s „morseovkou“ a vše vrcholí vrčením pohrávajícím si částečně se slovem art. Působivě lyrická je skladba Forgive s textem o odpuštění těm, jež nevědí, co činí. Kraaak s vrzáním a skřípěním houslí a škrkáním a vytím by se dalo nazvat téměř hlukařinkou. Těsně před závěrem pak zaujme i nejdelší desetiminutový „epitaf“ Exit Stage Left. Otvírají ho napínavé housle připomínající vánici, která se změní v další atmosférické efekty a větší repetitivní část končí pozvolným dumdumáním. Jde rozhodně nápadité dílo, které by si zasloužilo pokračování.

Rodrigo Faina And Change Ensemble: Different Roots
Red Piano Records (www.redpianorecords.com)
Cloudfish: But Is It Art?
TryTone (trytone.org)


Výlet do Vaxjö

O Nattramnovi, mýtotvornosti a prasečích nožkách.

David Thomas 1953–2025

Hovnajs. Odešel frontman Pere Ubu, zlý dědek amerického rocku.

Nejde jen o talent, ale hlavně o podmínky

S Barborou Vackovou Gillies o ženách skladatelkách.

Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.