- Inzerce -

Atalanta a oblačné mísy

Producent Deathprod si pohrává s originálními instrumenty Harryho Partche

V angličtině se pro osobnosti nepřiřaditelné k obvyklým směrům a trendům vžilo slovo maverick, původně označující neocejchovaný kus dobytka. Skladatelem, jenž si toto označení zasloužil bez výhrad, byl Harry Partch, narozený v Kalifornii roku 1901. Partchovým celoživotním zájmem se stala konstrukce hudebních nástrojů nevídaných tvarů a experimentování s laděním. Místo běžných dvanácti tónů dělil oktávu do čtyřiceti tří stupňů, což mu umožnilo mnohem jemnější práci s tónovými výškami. Když Harry Partch v roce 1973 zemřel, zůstala po něm rozsáhlá kolekce těchto instrumentů, nyní uložená v archivu. Jejich repliky si později nechal zbudovat německý ansámbl Musikfabrik. Ten s nimi provozuje Partchova původní díla, rozhodl se ale také nechat je zaznít v hudbě nové. K tomu přizval norského zvukového umělce známého jako Deathprod, vlastním jménem Helge Sten. Vzniklo tak album Sow Your Gold in the White Foliated Earth, které v podobě CD, vinylu či bandcampového digitálu vydal label Smalltown Supersound.

Kithara, Bloboy, Oblačné mísy, Chromelodeon nebo Válečná kořist. To jsou některé z názvů nástrojů Harry Partche, které dostal k dispozici Deathprod, známý jinak především svou elektronickou tvorbou a členstvím v improvizační skupině Supersilent. Místo zapisování partitury do not si své experimenty s instrumentářem nahrál a následně nechal přepsat do partů, z nichž členové souboru Musikfabrik hrají. Celý projekt začal již roku 2015 a šlo o sérii koncertů. Teprve nyní vychází záznam v podobě třicetiminutového alba. To, co na albu uslyšíme, ovšem není živé provedení hráčů z Musikfabrik, ale právě ony Deathprodovy pracovní nahrávky.

Zasej své zlato do bíle listnaté země, Sow Your Gold in the White Foliated Earth, svým názvem odkazuje ke knize Atalanta Fugiens, tedy Prchající Atalanta, od Michaela Maierse, mystika ze 17. století, který žil na dvoře Rudolfa druhého v Praze. Devět částí nahrávky je označeno jen čísly a písmenem O, či snad magickým symbolem kruhu. Dílo rudolfinského alchymisty propojující na každé stránce mědiryt, tříhlasou fugu zhudebňující text týkající se mýtické lovkyně Atalanty, verše v němčině a latině můžeme považovat za raný příklad multimédií a Partch coby eklektický milovník světových kultur by zřejmě takovou volbu ocenil. Zatímco ale Partchova díla jsou často dramatická, vrstevnatá a pestrá, Deathprod se spokojí se zvukovými meditacemi. Drnčící, zvonící a bzučící témbry vrství a jen párkrát decentně zefektuje. Ve výsledku se tyto kompozice moc neliší od toho, co od něj známe v jeho elektronické tvorbě. Vzhledem k zajímavosti výchozího materiálu to není málo, bylo by ovšem pěkné slyšet a vidět ty fantaskní hudební objekty znít také živě.

Deathprod: Sow Your Gold in the White Foliated Earth
Smalltown Supersound (https://www.smalltownsupersound.com/)


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.