Premier Sang, Editions Mego (www.editionsmego.com)
Francouzská skupina Sister Iodine, kterou tvoří kytaristé Erik Minkinnen (nedávno jsme ho mohli vidět v Praze v improvizačním duu Noyade) a Lionel Fernandez spolu s bubeníkem Nicolasem Sakamoto-Mazetem, u nás není příliš známá, ale ve Francii má statut jedné z největších legend experimentální scény a není tam snad jediné mladé hlukové kapely, kterou by tito oblíbenci Sonic Youth nějak nepoznamenali. Už v jejich začátcích v raných devadesátých letech se v jejich tvorbě křížilo mnoho vlivů: výbušnost No Wave, sofistikované postupy musique concrète, konstruktivnost free-rockové improvizace i radikalita noise v jeho nejčistší podobě; žádná poloha se však nestala natolik dominantní, aby zcela vytlačila ty ostatní. Proto lze o Sister Iodine bez ostychu mluvit jako o nadžánrovém experimentu. Koncem 90. let skupina poněkud omezila činnost, nevydávala desky a koncertovala spíše sporadicky, v polovině nového desetiletí se však vrátila na scénu s novým titulem Helle (na americkém labelu Textile Records). Následovala zvýšená koncertní aktivita a v loňském roce i nová deska Flame Desastre, nejprve v limitované edici na bílém průhledném vinylu jako první titul francouzské značky Premier Sang a poté i v CD verzi na Rehbergově Editions Mego.
Flame Desastre je na první poslech nejhomogennější z dosavadních studiových nahrávek a ostře kontrastuje především s předchozím Helle, které bylo naopak nebývale rozmanité a ve své odstředivosti působilo dojmem maximálně zralého tvůrčího počinu: jako by skupina chtěla zachytit svou variabilitu v co nejplnější šíři. Flame Desastre je možné jednoduše označit za noisové album a dost možná za vrchol toho, čeho lze v podobně orientované hudební tvorbě dosáhnout. Zkreslený zvuk kytar, které už přestávají znít jako kytary, se slévá do mohutných vln a ostrý, přebuzený zvuk bicích umocňuje celkovou tříštivost: primitivní rytmické vzorce (s občasnými „epileptickými“ záchvaty) sice navenek drží nahrávku pohromadě, ale směrem dovnitř působí především agresí a ničivou silou. Zvuková destruktivnost má oporu v názvech jednotlivých tracků ( You/Lacerate, Terminal Pain, Napalmee, You Burned apod.) i celého alba, což dohromady vytváří dojem téměř konceptuálního počinu. Celou nahrávku nejlépe charakterizuje právě ničivost a stravující síla ohně. Vybavuje se mi scéna z jistého – už nevím jakého – akčního filmu, kde Robert de Niro v roli policisty vyšetřujícího příčiny požarů vysvětluje svému mladšímu kolegovi, že k tomu, aby dostal odpověď na své otázky, se musí do ohně vcítit a jako oheň přemýšlet. A přesně tak Flame Desastre zní: jako by se hudebníci snažili přemýšlet jako oheň. Skvělá práce!