Edward Sol: How Can I Sleep With These Voices In My Head?
Sangoplasmo Records (www.sangoplasmo.com)
Tato kazeta na svých dvou stranách obsahuje dva dvacetiminutové záznamy sboru kvákajících žab v nijak neupravované podobě. Edward Sol je nahrál u svého domu na ukrajinské vesnici a doplnil k nim pouze titulní otázku. Druhou nevyřčenou otázku pak s sebou nese již kazeta samotná: hodíme ji do koše jako nesmysl, přidáme nerozbalenou rovnou do soukromé sbírky bizarností a nebo se rozhodneme si ji pustit s pocitem, že už tím skáčeme na lep recesistovi nebo člověku, který si stěžuje, že si špatně vybral bydlení?
Nikdo mne k ničemu nenutil, ale zvolil jsem třetí možnost a nestalo se nic zvláštního. Jen jsem si vzpomněl, že jsem měl v dětství jako „mladý přírodovědec“ podobnou kazetu, vydanou tehdy nějakými československými fanoušky batrachologie, kde do podobných nahrávek vstupoval ještě legračně neosobní hlas s komentáři, jaké druhy žab to zrovna posloucháme a v jaké lokalitě. Úvodní žabí sbor bez mluveného doprovodu se mi tam tehdy líbil nejvíce a tím, že jsem si ho na této kazetě mohl vychutnat do sytosti, se mi vlastně splnilo jedno dávno zapomenuté přání. Zřejmě formát kazety způsobil, že mi tato vzpomínka vytanula na mysli mnohem silněji, než vlastní zážitky s podobnými zvuky v reálné přírodě. Dále jsem propátrával ušima mnohovrstevnatou zvukovou strukturu, v níž si každý jedinec a každý druh tamějších žab umí najít své místo. Obdobné přístupy současných improvizátorů se mi začaly jevit vlastně skoro jako folklór, nebo dokonce jako to atavistické, co v nás zůstává z dávných věků podle vývojových teorií.
Pak jsem si uvědomil, jak asi Edward Sol postupoval při nahrávání. Nastavil mikrofony, spustil záznam a pečlivě po dlouhé časové úseky kontroloval jak své vlastní zvukové projevy, i zda do nahrávky vedle sboru obojživelníků neprolézá nějaký další signál. Přitom se tedy musel hluboce ponořit do zvuku, který mu jinak nedává spát. To se mi jevilo jako zajímavá očistná meditace, která se již pomalu blíží průvodnímu komentáři na stránkách polského labelu Sangoplasmo, zmiňující také slovní spojení „eco noise“. A dostavila se mi i nepříjemná představa světa, kde podobné zvuky existují již jen na záznamech.
Jak říkám, nestalo se nic zvláštního, jen jsem si zase v jiných souvislostech probral řadu ze svých osobních zážitků a myšlenek. Je však nutné poznamenat, že poslech z média, který je možné kdykoliv přerušit či vypnout, je pravděpodobně podstatně jiným zážitkem, než když se vám stejný zvuk ozývá za chalupou každou noc.
Jan Faix
