- Inzerce -

Robert Hampson: Répercussions

Robert Hampson: Répercussions

Editions Mego (https://editionsmego.com)

 

Robert Hampson začal svou hudební kariéru v osmdesátých letech v psychedelicky rockové skupině Loop, od jejíž rozvlněných kytar se v roce 1991 k experimentálnějším polohám skupiny Main. Její existenci ukončil v roce 2006 a od té doby působí na vlastní triko a především, jak rád zdůrazňuje v rozhovorech, bez kytar. Před dvěma lety vydal album Vectors na značce Touch (recenze v HV 2/2010), s dalším sólovým počinem se přesunul na Mego.

Tři skladby tvořící toto album jsou čistě elektronické a v původních verzích jsou určené pro vícekanálovou reprodukci. Ta je zaznamenána na DVD, zatímco CD v kompletu obsahuje stereofonní mixy. Titulní kompozice vznikla na objednávku pařížské Groupe de Recherches Musicales (GRM), instituce stojící za mnohými inovacemi v oblasti práce se zvukem. Materiálem jsou nahrávky přehršle bicích nástrojů, některé identifikujeme, jiné jsou rozprocesovány na cimprcampr. Ze získané materie je uplácán neustále se přelévající tvar, v němž občas zaduní orchestrální basový buben a v němž to především neustále kovově bzučí, cinká a chřestí. Tyto vlny ale vedou tak trochu odnikud nikam.

Následující De la Terre à la Lune byla psána na objednávku jistého planetária a Hampson se prý inspiroval Ligetiho hudbou použitou v Kubrickově Vesmírné odysei. A zní to přesně tak, jako když někdo elektronikou napodobuje extrémně propletenou mikropolyfonii Ligetiho orchestrálních Atmosfér a sborového Lux Aeterna. Ve výsledku slyšíme jeden hluboký hukot, jedno vysoké svištění a mezi tím to občas zašumí a občas zachroustá. „Ligeti light“. Třetí kousek, Antarctica Ends Here zní ze všeho nejvíc jako Brian Eno: zefektovaný klavír podložený zvukovou tapetou získanou z terénní nahrávky bambusového háje. Příjemné, uklidňující, zapomenutelné.

Problémem současné elektroniky je, že z jakéhokoliv zvuku můžete vytvořit jakýkoliv jiný, v reálném čase a s prstem v nose. Velký podíl na tom má v úvodu zmíněná GRM, z jejíchž dílen již léta vylézají skladatelé produkující velice sofistikované skladby znějící jedna jako druhá. Všemocný software jako by byl začarovaný a každého skladatele nakonec dovede ke stejnému výsledku, který je procezený granulárním samplingem a roztažený do pěti kanálů jak těsto na vál. Ano, každý jednotlivý zvuk na Hampsonově desce zní docela hezky, ale v sousedství KTL nebo Keitha Fullertona Whitmanna, s nimiž sdílí katalog značky Mego, působí celé album převelice sterilně.


Sametové podzemí v Pakulu

Jediný český koncert Velvet Underground se uskutečnil 13. června 1993.

Busking aneb Hledání

Ensemble Opera Diversa se rozloučil s koncertní sezonou ve vnitrobloku.

Masterclass s Barbarou Hannigan

Od niterného prožitku ke (zdánlivě) spontánnímu projevu.

Zkouška sirén – Putování mezi Rackem a Kuňkadlem

Hana Kotková, Salvatore Sciarrino a Luigi Nono v Národním technickém muzeu.

Opravit svět, který se rozpadá

Klavírista Daan Vandewalle zahraje v Příbrami.

Kýč a clustery v Rudolfinu

O skladbě Johna Zorna, kterou Pražskému jaru 20. května 2026 představila Barbara Hannigan.

Hermovo ucho – 100 Miles. Modrý plamen hoří dál

Před sto lety se narodil Miles Davis.

Vyhýbat se unylé stejnoměrnosti

Fred Hersch a jeho komplexní znalost jazzové tradice.

Pozitivní skryté záměry

Rozhovor s Michalem Nejtkem.

Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.