Oko každého pravověrného vyznavače DIY musí zaplesat při pohledu na jediný dochovaný exemplář nástroje s ne zcela přitažlivým jménem Sackbut. Název nicméně pochází z francouzského saqueboute, což byla původně pomůcka k sundavání jezdců z koně, později však toto jméno převzal barokní trombon. Podle něj je také pojmenován klávesový nástroj, který se může pyšnit označením první syntezátor moderního typu, jelikož jeho konstruktér, Kanaďan Hugh Le Caine při jeho vývoji poprvé použil kontrolované napětí (control voltage). Pozdější standard v ovládání syntezátorů byl použit poprvé Le Cainem mezi léty 1945 a 1948, tedy hluboko v syntezátorovém pravěku či snad starověku. Samozřejmě, že kanadskému nástroji předcházelo mnoho jiných, např.Hammond Novachord (1939), Ondioline (1941) nebo populární Teremin (1920) a mnoho dalších. Ovládání pomocí control voltage však využíval jako první právě Sackbut.
V roce 1954 Le Caine začal pracovat v ottavském National Research Council, kam přemístil prototyp svého nástroje, do tédoby sestavovaného v domácí dílně. Později ještě vznikly další tři kusy, ovšem tento jediný z původních modelů se zachoval až dodnes v National Museum Of Science And Technology de Canada. Vypadá trochu jako dekorace z retrofuturistického filmu, Le Caine k jeho výrobě použil – tedy alespoň co se designu týče – co mu právě přišlo pod ruku. Klaviaturu z piana kryje jednoduchá nelakovaná dřevěná deska, stojan tvoří několik nahodile sebraných prken.
Zde a zde můžeme slyšet zvukovou ukázku nástroje:
Na jednohlasý nástroj se hraje pravou rukou, zatímco levá ruka ovládá barvu nástroje. Nástroj může plynule přcházet z jednoho vlnového průběhu do druhého. Rovněž klávesy Sackbutu jsou tlakově citlivé, přítlak působí změnu hlasitosti, pohyb do strany pak ovliní výšku tónu.
Další dvě verze nástroje Electronic Sackbut vznikly mezi léty 1969 a 1973. Obsahovaly řadu vylepšení, například přepínání oktáv, rozšiřující původně nevelký rozsah nástroje na sedm a půl oktávy, nebo vylepšený modulátor obálky.
