Maya Homburger / Barry Guy: Tales of Enchantement
Katharina Weber / Barry Guy / Balts Nill: Games And Improvisations – Hommage á Gyorgy Kurtág
Paul Plimley / Barry Guy / Lucas Niggli: Hexentrio
Intakt Records (www.intaktrec.ch)
Kontrabasista Barry Guy na třech krátce po sobě vydaných kompaktech dokazuje, že je schopen se ohlížet do dávné minulosti i být zcela současný. Opus Tales of Enchantement by se dal označit jako neobarokní a zároveň neoimpresionistické dílo, v němž se střetávají ozvuky starých příběhů s reflexemi abstraktních obrazů v daném okamžiku očarování. Základním pilíři jsou zde dvě rozsáhlé Guyovy suity. V té první vzdává autor hold švýcarskému architektovi a průmyslovému designérovi Maxovi Billovi, druhá, titulní, je věnována cyklu výtvarných děl Elany Gutmann. To vše protkáno tajemnými sonátami skladatele H. I. F. Bibera (1644 – 1704), které má Guyova souputnice, hráčka na barokní housle Maya Homburger v malíčku, ale zde přece jen lehce posunuty do postmoderní roviny. Celé to má aristotelovskou logiku, která je však vodítkem, nikoliv svazujícím principem. Zhruba uprostřed najdeme i miniaturu maďarského skladatele Gyorgiho Kurtága, v níž vzdává hold J. S. Bachovi. A právě Kurtág posloužil Guyovi, pianistce Katharině Weber a perkusistovi Baltsovi Nillovi jako východisko pro CD Games And Improvisations. Jeho filigránské skladbičky používá trio jako kamínek vhozený do vody, který vytváří kolem sebe kruhy a vytváří tím „ozvěnu“ sebe sama. Je to hra, která v sobě má přirozenou hravost, ale i specifickou serióznost. Hudebníci zde de facto pracují s teorií chaosu, který ovšem není náhodný, ale opět v sobě nese zákonitou posloupnost.
Z poněkud jiného soudku je Hexentrio, v němž vedle Guye působí pianista Paul Plimley a bubeník Lucas Niggli. Tady má hra mnohem rozvernější charakter a evokuje jakýsi multipingpong. Je to čarování s tóny a rytmy, vzájemné šibalské pošťuchování, kde se smeče střídají s nahrávkami v paradadaistických veletočích i mikrotočích. To vše graduje v čistě vokální improvizaci Come and Go, která je „bláznivým“ trialogem skřeků, brblání i náznaky jódlování, vzdechů, kníkání, smíchochrochotu či „japonské svahilštiny“ a šepotu. Na albu v první polovině převládá zběsilá dynamika, ale v druhé půli najdeme i lyrická zastaveníčka s tklivými momenty a nostalgickým espritem. Jazz jednadvacátého století v nezkostnatělé formě, plný překvapení, nonverbálního humoru a zároveň ctící i jisté tradice. Hudba plná pozitivních paradoxů od kakofonických melodií až po bouřliváckou katarzi plnou něhy i napětí viděna v magickém zrcadle.
