Ig Henneman Sextet: Live @ the Ironworks Vancouver
Wig (www.stichtingwig.com)
Tento záznam Live @ the Ironworks Vancouver, kterým vyvrcholil Ig Henneman Sextet své kanadské festivalové turné v roce 2012, mi znovu oživil obdobné vystoupení v pražském Kaštanu. Vznešeně vznosná, až uhrančivě překvapivá violistka Ig Henneman vévodí pódiu, ale má po boku naprosto sehrané souputníky, střemhlavě hybné, které rozehřmívá bušivý klavír do vroucího kotle výstřední údernosti (i bez bicích), ten se však bez varování proměňuje v mámivé vrzukání či šolíchání.
Toto pitoreskní spolčení tvoří věrný druh Ig, rovněž Holanďan Ab Baars s tenor saxofonem, klarinetem nebo shakuhachi, německý trumpetista Axel Dörner, další Holanďan Wilbert de Joode s kontrabasem a dvě bělovlasé Kanaďanky, basklarinetistka a klarinetistka Lori Freedman a pianistka Marilyn Lerner. Ti všichni koncert rozjíždějí ve velkém stylu, dovedou okamžitě vyvolat vstřícnou náladu chvatným různozněním, výstřelkovými obchvaty, kdy si Dörner zatřeští a basa de Joodeho se rozšoupne a vystřeluje ostražně své sdělení, kdy Baars rozhoukává své nástroje a v celém sextetu dochází takřka k ustavičnému střídání stráží a nad tuto neschválnostní variabilnost v pravý čas vždy vyční přemítavé zahloubávání violy. Skočně či houpavě se rozvíjí šest kompozic s řadou prchavých momentů pošťuchování, vejskání, propírání či odbroukávání jednotlivých hráčů, kteří se však vzájemně zasnubují, vířivě protáčejí, kočkují, hudrují, vzájemně násobí, provokují i odpalestrovávají, abychom slyšeli souhry a protihry zatím neslyšené.
Při improvizacích bývá někdy chválou, že výsledek zní téměř jako kompozice, v případě skladeb Ig Henneman tomu bývá zcela naopak: z nádechu skladby se vymaňují jednotliví hráči s hamonivými rozehrávkami, předhánějí se v jejím nezvyklém rozeznívání, k čemuž mají dostatek prostoru (průměrné trvání skladby čítá devět minut), klestí si průchody, odklepávají pokusnické zvuky jako při dražbě, vystřídávají celou abecedu vyčiňování, zauzlovávání tónové ambaláže, obkličují se, hartusí, haraší, přebíjejí, nikdy však nejde o silové momenty, nýbrž o koumácké vyhmatávání vtipných, radostných, pronikavých i zatušovaných možností. Takže? Takže se nám zazdá, jako by ve skutečnosti šlo o improvizaci se všemi jejími záludnostmi útočení, tříbení, halasování, hrdlení. Vždycky však – a v tom tkví bez otazníků zřejmě role skladatelky (která svým kolegům poskytuje svobodu vlastního rozžívání tématu) – všichni ze zdánlivého zmatení vplují do melodicky propojené a stvrzené souhry.
Ohlas publika je pochopitelný, stejně jako tomu bylo v Praze. Ig Henneman už má na svém Wigu jedenadvacáté CD, ta předchozí se odehrávala v nejrůznějších obsazeních, od kvarteta po tentet, se sextetem jsme tu v roce 2011 mohli zaznamenat pouze Cut a Caper. Když si vedoucí tohoto sextetu poslechla po večeru ve vancouverských Ironworks nahrávku koncertu, byla sama ohromena její neočekávanou brilantností a rozhodla se ji bez nejmenších úprav vydat. A my z tohoto rozhodnutí těžíme: poslech tohoto alba, na kterém se neustále děje něco nečekaného, je dobrodružstvím. A myslím si: až příště bude Ig Henneman opět vystupovat v Praze, málokdo z hudebních fajnšmekrů si její koncert odpustí.
