Eliott Sharp – Melvin Gibbs – Lucas Niggli: Crossing the Waters
Intakt Records (https://www.intaktrec.ch)
Album mapuje setkání tria Sharp-Gibbs-Niggli, kteří se údajně den po své první společné improvizaci přesunuli do brooklynského studia Trout zaznamenat ještě čerstvou energii tohoto setkání. Mám dojem že se jim to opravdu zdařilo. Album obsahující sedm skladeb je velmi živé, místy až divoké, s perfektním zvukem.
Hudba tria je výrazně rocková, co chvíli se ovšem rozpouštějící v experimentálních pasážích, kde bubeník Lucas Niggli haraší na kdovíco, Melvin Gibbs hraje jako zpomalený Bootsy Collins a Elliott Sharp hraje na nějaký splašený hybrid elektrické kytary a piana. Intenzivní nářez bez předvádění a jakoby mimovolná virtuozita. Trio produkuje pestrou a dobrodružnou hudbu, plnou dynamiky a změn. V podstatě je docela legrační přemýšlet v souvislosti s nahrávkou o rockové hudbě tak, jak ji známe. Žádné náznaky “písničkové” formy, žádné aluze na populární hudbu, nebo klišé žánru. Největším ústupkem je bublání zkresleného hlasu ve skladbě Transatlantic Tunnel, ale to lze považovat spíše za drobné zvukové koření asi jako když v závěru stejné skladby bubeník šustí flamboyantovými lusky. Hudba se někdy propadne do zasněného blouznění, jako třeba ve skladbě Kayak, kdy tak dlouho čekáme na její začátek, až se užasle proposloucháme až k jejímu konci. Jinak je album přehlídkou aristokratických zvuků, žádné “rudé oči marshallů”, ale pikantní a záhadné kytarové zvuky, které nestudí digitální dokonalostí, ani se okázale nepředvádějí lampovou chlupatinou. Basista občas funkově zabublá a do čeho všeho tluče bubeník, si netroufám vůbec odhadovat.
Takhle nějak by mohl znít rock budoucnosti, ale zcela jistě nebude a koneckonců na budoucnost se dnes už nehraje. Máme ale to štěstí, že si můžeme poslechnout album Crossing the Waters už dnes a nemusíme čekat na budoucnost, která jak víme, stejně nepřijde.
