Videa tentokrát opět začneme vzpomínkou, tentokrát na včera zesnulého Bernarda Parmegianiho. Parmegiani (nar. 1927) je v dějinách hudby zapsán především jako autor elektronických či elektroakustických děl. Zároveň se věnoval i „přízemnějším“ zakázkám, jako byla znělka, jež na pařížském letišti Charlese de Gaulla vítala cestující v letech 1971–2005.
Připomínkou jazzového okouzlení je zase skladba JazzEx pro jazzové kvarteto a magnetofonový pás.
Parmegiani nějakou dobu pracoval jako asistent Iannise Xenakise. Tady je slavný Řek ve zcela akustickém a zvukově trochu neobvyklém obsazení. Okho (1989) pro tři africké bubny djembe.
Pokud jde o Francouze vyvolávající magické zvuky, není nad Oliviera Messiaena. Jeho O sacrum convivium v původní sborové verzi.
A v podání Susan Alcorn se slide kytarou
Elektronicky znějící zvuky ovšem lze vydolovat i zcela akustickou cestou, třeba třením strun klavíru, čemuž zasvětil většinu kariéry skladatel Stepehn Scott.
A na závěr dva velikáni stručně:
Elvis Presley komentuje moderní trendy v jazzu:
Arvo Pärt boří mýty o seriózním duchovním skladateli
