Ben Frost: Aurora
Mute / Bedroom Community (https://mute.com; https://www.bedroomcommunity.net)
Lze zkombinovat abstraktní elektroniku, noise, živé bicí a housové elementy tak, aby z nahrávky nebyla primitivní skákačka, ale jednotlivé složky se navzájem povýšily v něco specifického? Asi ano, ale stejně nevím, jak se to Benu Frostovi povedlo. Z ne zcela sourodých elementů skládá temnou taneční hudbu, která místy vlastně není ani zdaleka taneční a kde se démonické techno rozkládá v gradující noisové poryvy a drony. Hostování živých bubeníků pak dává nahrávce další rozměr – kde by naprogramované bicí vyrobily z nahrávky postindustriální techno, vyvolávají živé bicí jakýsi “tribální” dojem a ještě zvyšují tajemnost celého alba. Bubnování zde ovšem není ani okázalou ukázkou muzikanství, bicí jsou přesné, odměřené a bez zbytečných ozdob. Jejich zvuk je pak také mnohdy proměněn tak, aby zapadl do elektronického světa okolo. Přesné, něčím až krautrockově monotónní bicí dusící se v chraptivé elektronice ze skladby Nolan by se daly poslouchat znovu a znovu. Trochu zvláštní doplněk představují klávesy vyhrávající otřepaně znějící housové motivy. Melodie jsou jednoduché, zvuk kláves je někdy až kolotočářsky příšerný. Přesto se po chvíli zapustí do elektronického podkladu a bicích koleček a společně gradují skladbu až do nesnesitelné intenzity. Gradace je asi tím nejtypičtějším pro celou desku Aurora. Intenzivní momenty jsou vyvažovány tiššími pasážemi, jako je třeba celá skladba The Teeth Behind Kisses, a také ještě intenzivnějšími momenty, kdy Frost zní ve skladbě Difenyl Oxalate jako ostřejší verze Young Gods či Ministry, nikoliv ovšem s takovou přímočarostí.
V hudebním materiálu Aurory nalezneme mnoho reminiscencí na devadesátá léta, rozmělněných a pomíchaných, tak jako se vzpomínky na ně pomíchaly už i v naší vlastní paměti. Frost tak pracovní metodou připomene fenomén hypnagogic popu, Aurora má ovšem rozhodně k jakémukoliv popu daleko a spíše než v delayích a reverbech rozkládá tyto fragmenty zvukových vzpomínek v silnějších činidlech – všemožných typech zkreslení. Ta dostanou volné pole působnosti například ve skladbě Sola Fide, kdy to už vypadá, že váš přehrávač každou chvíli vypoví službu. Přes závoje zkreslených zvuků k nám pronikají jednoduché, až jaksi středověké motivy. Aurora je album podivného dystopického barbarství, taneční hudba zmutovaného světa na kterou by si jistě trsly i nějaké Lovecraftovské příšery.
Aurora je na jednu stranu práce jaksi neokázalá, přes svou nenápadnost je to pro mě ale určitě jedna z velkých desek letošního roku.
K poslechu a ke koupi například zde: https://benfrost.bandcamp.com/album/a-u-r-o-r-a
