Street Priest: More Nasty
Humbler Records (https://humbler.bandcamp.com)
Podivuhodné power trio Street Priest nahrálo album, ve kterém dle vlastních slov demolují freefunk do podoby texturovaného hluku. Funkový základ je v kompozicích tria velmi poctivě rozložen, projevuje se snad jen v nějaké neposednosti s jakou členové projektu buší do svých nástrojů. Trio se nebojí dojít až na samu hranu zvuku a vydrží i nehrát téměř vůbec, či redukovat celý zvuk tria na stručnou a neokázalou vazbu kytarového aparátu, jako ve skladbě Taylor. V kontrastu s vyprázdněnými pasážemi se pak naplno projeví rockový charakter tria. Začátek a konec alba tvoří dvě delší skladby ve frenetickém rytmu, mezi nimi jsou vklíněny dvě kratší skladby, kde se se zvuky naopak šetří. Obecně se mi zdá, že stručnější poloha sluší hudebníků ze Street Priest poněkud lépe.
Projekt se hlásí k odkazu kultovní skupiny Harry Pussy a právě ve dvou delších skladbách můžeme na albu tuto inspiraci objevit. Sympatický je ovšem u Street Priest jakýsi klid, který je obsažen i pod divočejšími pasážemi, v pomalejších kusech se pak od svých vzorů vzdalují mílovými kroky. Dekonstrukce pokračuje směrem, který si trio vytyčilo samo.
Zvuk alba nahraného přímo ve zkušebně tria je jednoduchý, lehce špinavý, prostor se nepříznivě projeví především u rychlejšího hraní, jako například ve skladbě Turk.
Všechny nástroje hrají bez přidaných efektů, slyšíme jen zkreslení, patrně přímo ze zesilovačů. Basa i kytara tak v některých pasážích divně zkresleně huhlají, zvuk je však stále jaksi “dřevní”, starožitně avantgardní. Street Priest je poťouchlá rocková skupina, která nezpívá a svou vizi rocku splétá ze zamotaných riffů a pomatených rytmických vzorců, ústící někdy ve skočnou kakofonii a jindy v nervní ambient. Bylo by zajímavé vidět Street Priest naživo v akci.
Album, které také vychází na chromdioxidové kazetě, si můžete za čtyři americké dolary stáhnout na bandcampovém profilu projektu.
