- Inzerce -

Richard Dawson: Nothing Important

Richard Dawson je ten nejdivnější folkový písničkář s kytarou, jakého si dovedete představit. Jeho akustická kytara je zkreslená místy do až hardrockového zvuku, místy skřípe jako přebuzené staré rádio. Má na ní nylonové struny a to vytváří v kombinaci s nakřáplým zkreslením jakýsi až „africký“ zvuk.

Humpoláckým, ale přitom rafinovaným stylem hry připomene Billa Orcutta, jisté styčné plochy najdeme v intenzitě projevu a ušlechtile primitivním stylu. Dawson dokáže však místy být i velmi ztišený a poetický.

Polovina ze čtyř skladeb na Nothing Important je zpívaná, a Dawsonův zpěv rozhodně také není tuctový. Jeho pěvecký projev drží krok s obhroublou kytarovou hrou a od vyprávěných pasáží se lehce dostane až k hulákání, během kterého záměrně ztrácí nad svým hlasem kontrolu. S dolaďováním zpívaných tónů si hlavu nedělá, to ale nahrávce neškodí, ba naopak. Hlas mu občas přeskočí, selže – zalyká se stejně jako zkreslená kytara pleská vytahanými nylonovými strunami. Hudba sama je sice zkreslená a působí na první poslech neučesaně, má ale místy až jakýsi renesanční charakter. Dawson vypráví zpívané příběhy trochu jako středověký minnesengr nebo africký griot. Příběhy to jsou leckdy temné, prošpikované bizarním a suchým anglickým humorem. To je hlavně případ nejsilnější skladby na albu, The Vile Stuff, která líčí dobrodružství a bizarní nehody několika kamarádů školního věku po výletu s lahví míchaného alkoholu. Šestnáctiminutová skladba graduje do nečekaných obrátek, ve kterých jí udržuje i prajednoduchý, ovšem dokonale funkční rytmický doprovod. Iluze dupání ve špinavé hospodě, kde Dawson pro pobavení ostatních zpívá groteskně temný příběh o chlastu, úrazech a macbooku politém petrželovou polévkou je naprosto reálná. 

Nothing Important je silná deska a byla by silná i kdyby obsahovala jenom skladbu The Vile Stuff. Dawson se od první, taktéž vynikající, desky Magic Bridge posunul směrem k větší syrovosti a živelnosti. Se zájmem čekám, s čím přijde příště.

Atmosférický videoklip ke skladbě The Vile Stuff, navíc s anglickými titulky (které opravdu budete potřebovat).

Richard Dawson: Nothing Important
Weird World (https://www.weirdworldrecordco.com)


Pozitivní skryté záměry

Rozhovor s Michalem Nejtkem.

Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.

Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.