Výčet v bookletu nám prozradil, kolikrát se už ocitnuli světem ošlehaní veteráni, pianista Simon Nabatov a kontrabasista Mark Dresser, a také mladý švýcarský bubeník Dominik Mahnig na Leo Records: je to sedmnáctkrát, přičemž samozřejmě vévodí Nabatov. Záznam z koncertování v kolínském LOFTu (z 31. května 2014), obdařený programovým názvem Equal Poise, je ovšem jejich prvním – a hned neobyčejně výbušným setkáním v této sestavě. Označuje vzájemnost jejich vztahů v rovnoprávné rovnováze, což charakterizuje všech pět důsledně proimprovizovaných celků.
Už nájezd do téměř dvanáctiminutových Full Circles rozehrává perfektní trojhru, ve které má každý tón svoji kalibraci, váhu, důraz a ojedinělost. Všichni tři se okamžitě rozprostírají, náladují, vzájemně se vyhecovávají, aniž se k něčemu nutí, přecházejí samovolně samozřejmě z metra do metra, z nadupané důsažnosti do překvápkové zažertovánky v sevřeném trojšiku, v němž sice vede pianista, ale jeho kolegové jsou podobně bezodešní, cyklicky opovážní, protože si rozvolňují prostor pro vlastní extravagance, zastřenostní výboje i pospěšné hamižnosti, zaplněné tu zahromováním, tu odléháním. Vše se tady vaří v jednom tyglíku od virválnostního vtrhnutí do prodýchaných šolíchaček, takže se nemůžeme rozhodnout, komu se máme víc podivovat. Elegantní balanc, rozjiskřovaný i zádumný, přískočně poskočný, možná v sobě skrývá bezděkou rutinu, výsledek je však naprosto nedogmatizující.
Jakmile se basa vpáčí do Wind Up and Down, rozehrávavě zasmyčcuje a zaroztodivní, bicí ji podklusávají a klavír podehřmívá. Je to trojdiv, a nedivíme se pak, když před námi vyvstane vmžiku odlišná atmosféra, kterou všichni bez váhání přijmou, zaswingují, zabouří, zapodiví se, zaradostní si, chvatně zarumplují, ale to už se vynoří odlišná peripetie harmonění. Většinou je to klavír, který udá tón k proměně, ale ani se nevzpamatujeme a všichni tři táhnou za jeden provaz probírání přebírání a očividného obepínání tématu.
Do Sambar é bom naopak vtrhnou bicí, zapáčí a vše rozbujněně rozkymácí, ale už je tu basa a jejich římsování dovybujňuje a oba nástroje se vzájemně postřečkovávají, dokud klavír situaci nezpevní a nechopí se melodického vstřícňování za basozřivého lapálnění a zavýkřičnosti bicích. Když pak basa se zřetelnou záhybností otazníkuje, vše se lomí v dalších rozhraňujících křižovatkách do překotnění s výbušnivými bicími, uhranutě smrštnícím klavírem a výsečňováním, prohružováním, propíráním. Nejde tu však o žádné štafetování, jak to někdy při volném improvizování bývá zvyklostí, protože bleskurychlé reagování nástrojů je bezezpytné, je to čistá radost ze společné hry.
Klavír sice i v Minor Force určuje nasměrování dějovosti, nicméně výluzné vyhmatňování a vyhutňování basy je tu náladotvorné, vždyznovuprobudivé, forzírovaně převrativé, až zaskočivé a nutkavě pohrouživé, ovšem bicí si vždycky najdou způsob, jak se vetřít do hry. Obročné hazardničení a připozadušování celé trojice, její neustále se renovující zvýraznivost a poklopňující širočivost pak mizí až do klopýtného (nikoli klopotného) zatěkání.
Závěrečné Lithe Moves probácivě vyrumplují bicí s evokující netrudnomyslností, basa je zaobhaluje a klavír zahršlí a rozehraje se do jarostného zpřízvučnění, protýkaného všemi mometálními zvraty (a že jich je!). Aprílové střídání nálad od zdánlivé roztěkanosti přes prolnavé iluzorničení po švitořivě živelné zastavárničení za asistence rozvodivých bicích nás dovede až do čtyřiačtyřicáté minuty a čtrnácti vteřin a můžeme uzavírat. Souhru této výlučné trojice je možno nazvat berdejováním, je to nesnaživostní vyvlastňování dobytých pozic a jejich nové a noví přivlastňování, plné aportovaných nečekaností, přitom vše probíhá s téměř nebetyčnou jistotou. Je to album, jehož poslech si s gustem zopakujete.
Simon Nabatov / Mark Dresser / Dominik Mahnig: Equal Poise
Leo Records (www.leorecords.com)