V devadesáti letech zemřel 8. března producent George Martin. Přezdívku „pátý Beatle“ si nárokuje leckdo, snad nikdo ale natolik oprávněně jako právě on. Producent s klasickým hudebním vzděláním mnoho let tvořil nejrůznější popové, komediální, filmové a jinak spotřební nahrávky, až začátkem šesté dekády, podmaněn entuziasmem manažera Briana Epsteina, podepsal coby zaměstnanec vydavatelské firmy EMI smlouvu s Beatles. A dál už to jsou dějiny: dohlížel ve studiu Abbey Road na téměř všechny nahrávky kapely, jejíž syrový talent (nebyli to notaři) rozvíjel a opečovával, realizoval její nápady a často přicházel s revolučními novými.
Byl to on, kdo Beatles poradil zrychlit původní baladu Please Please Me a postaral se jim tak o první hitový singl. On přesvědčil Paula McCartneyho, aby nechal Yesterday ozdobit smyčcovým kvartetem, on do Eleanor Rigby napsal dosud nepřekonané smyčcové aranžmá v popové písni. Realizoval orchestrální jízdu v A Day in the Life, nahrál klavírní sólo do In My Life… Beatles by se bez něj synonymem umělců, kteří překročili hranice pop-rockové písničky směrem k experimentům a širší výrazové paletě, možná nestali.
Kromě produkování písniček Martin složil i hudbu k jejich filmům Perný den a Žlutá ponorka.
Po rozpadu Beatles napsal několik filmových hudeb (mj. melodie k třem bondovkám), spoluprodukoval beatlesovskou Antologii a přearanžoval hudbu liverpoolské čtyřky do podoby soundtracku k představení Love vytvořenému ve spolupráci s kanadským ansámblem Cirque du Soleil. Kýč jak bič, ale měl na to právo. Zemřel 8. března doma, ve spánku.
A stihl toho samozřejmě mnohem víc, než jsem zde v rychlosti naznačil. Volvox Globator přednedávnem vydal jeho autobiografii Všechno, co potřebuješ, jsou uši, před mnohem delším časem i dílo Iana MacDonalda Revoluce v hlavě – podrobný přehled okolností vzniku všech beatlesovských nahrávek. Tam je Sir George samozřejmě jednou ze stěžejních postav…