- Inzerce -

…v tento den II aneb RIP Tony Conrad

Ve věku šestasedmdesáti let zemřel včera, 9. dubna, americký matematik, hudebník a filmař Tony Conrad. Čtenářům HIS Voice jeho jméno jistě není neznámé, tedy jen ve stručnosti, než promyslíme delší materiál. na počátku šedesátých let byl členem souboru Theatre of Eternal Music skladatele La Monte Younga a podílel se na Youngově pojetí minimalismu dlouhých prodlev tím, že Youngovi nastínil matematické vztahy ve světě zvuku – alespoň to tak tvrdí, s Youngem se posléze rozešli mj. stran autorství a jejich spor nikdy nebyl urovnán.

Drhnutí jediného souzvuku si Conrad společně s violistou Johnem Calem vyzkoušel i ve srandakapele Primitives, kde do toho s nimi řezal mj. land-artista Walter de Maria a námezdní songwriter Lou Reed. Reed a Cale posléze založili Velvet Underground pojmenované podle kvazivědeckého, ve skutečnosti však ryze pornografického paperbacku, který prý Conrad našel někde na chodníku.

Sám debutoval na albu Outside the Dream Syndicate, kde rytmy svých řezavých houslových prodlev nechal zdůraznit německými krautrockery Faust.

Když viděl, že vydání svých nahrávek s Youngem se nedočká, vrátil se Conrad k šedesátým letům sérií skldeb Early Minimalism a trochu účtů si s La Montem vyřídil na albu Slapping Pythagoras.

V posledních cca dvou dekádách se vrátil na koncertní pódia alternativní a experimentální hudby – třeba takhle:

 

 

 

 


Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.