Nestor české ambientní hudby, Michal Kořán, vydává po třiceti letech experimentování s tímto žánrem letos rovnou dva dlouhohrající počiny. Jeden pod hlavičkou projektu Kora et le Mechanix, který sdílí spolu se svým letitým souputníkem Filipem Homolou. Ten nese poněkud záhadný název „Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých.“ Hned v závěsu pak vydal neméně pozoruhodný sólový opus pod svým civilním jménem nazvaný Čtyři barvy. I na něm však nalezneme tři hostující veličiny naší alternativní scény.
První jmenovaný opus je hudbou ke stejnojmennému představení libereckého Naivního divadla podle knihy spisovatelky Judith Schalansky, která se v ní věnuje nejopuštěnějším ostrovům naší planety, od ostrova Rudolfova v Severním ledovém oceánu až po ostrov Takuu v Tichém oceánu, a dodává jim smyšlený mytologický kontext. Hudba pak vše nenásilně doplňuje svou tajuplnou až lovecraftovskou atmosférou a pro Kořána typickým minimalistickým soundem poučeným klasickými konceptuálními kompozicemi Briana Ena nebo Geir Jensena (alias Biosphere). Je to ideální zvukový kánon připomínající opuštěnost člověka/ostrova uprostřed oceánu.
Tisková zpáva praví: „Sólové album 4 barvy je pak jakýmsi uzavřením kruhu. Kořán se v něm vrací jak k počátečním experimentům s minimalismem a ambientem, tak ke spolupráci s hráči na akustické nástroje“. Těmi zde jsou: houslistka Agnes Kutas, výtavarník a performer Petr Nikl a hudebník a vydavatel Josef Jindrák. Ti album doplnili o své nápady a vymalovali tak celou ambientní omalovánku do mysticky vyznívajících pastelových barev. Album je původně doprovodem k výstavě Miloše Karáska – Pozdní Světlo, a jak už název napovídá, je koncepčně věnováno čtyřem základním barvám (modrá, zelená, žlutá a červená), ze kterých lze namíchat všechny ostatní barevné odstíny a symbolizují tak zároveň barvy čtyř ročních období (obyčejně však k namíchání všech barev, ať už aditivním (RGB) či subtraktivním (CMY) mísením, stačí pouze barvy tři).
Úvodní čtyřminutová skladba Nikl žlutý se rozvijí pozvolna a taky tak končí. Další skladby Kraplak Tmavý, Kadmio Chrom či Coelin Brilant se taktéž snaží obdobně jako Tarkovského filmy zachytit čas v jeho plynoucí totalitě neukončenosti. Koneckonců čas je jen iluzorní fyzikální veličina, která nabývá objektivních rozměrů až v mysli recipientově. Z dáli jsou slyšitelné éterické houslové party malující taoistickou krajinu uprostřed hlubokých lesů a skal vnitřních světů. Z houštin obalených mlžným oparem občas zavane chladný vánek či zaševelí meluzína. Přeletí pták, zašumí listí, zajiskří déšť. Duchové lesa svým hlasem obklopují imaginativní krajinu a mizí v zapomnění teritoriálního nekonečna a rozplývajícího se horizontu bezčasí. Z nicoty vystupují a do nicoty se navrací…
Kora et le Mechanix: Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých
Michal Kořán: Čtyři barvy
(Blue Lizard, https://www.facebook.com/KORA-ET-LE-MECHANIX-282588683050)